2. srpen 2014

Jihočeské poutní místo Klokoty se nachází na okraji Tábora, západní část. První písemný záznam o kostele je z roku 1361 a je spojen se jménem místního faráře Bolecha. V kostele najdeme doložené patronicium (zasvěcení kostela na svátek Nanebevzetí Panny Marie) z roku 1389. Místo je od počátku spjato s poutěmi k Panně Marii, hlavní pouť se koná vždy nejbližší sobotu k svátku Nanebevzetí Panny Marie (15. srpna).

Podle legendy se tu právě v té době zjevila Madona v podobě krásné dívky nejdříve pasáčkům a poté i ostatním místním lidem. Vyučovala je o Bohu a potom byla před jejich zraky anděly vynesena do nebe. Tento výjev znázornil dnes neznámý malíř ze Sezimova Ústí a pro obraz místní vystavěli nad studánkou u Dobré Vody kapli. Na místo začali proudit poutníci. Byl postaven malý kostelík, údajně 1000 kroků na východ od kaple, aby se nepoškodil pramen, jemuž byly i před událostí zjevení přisuzovány zázračné účinky.

Za husitských válek, byla kaple pobořena a u fary bylo v roce 1421 upáleno asi 50 členů sekty adamitů. V roce 1520 byla budována nová kaple na původních zříceninách. Byl nalezen i původní obraz, který byl neporušený.

Ke konci 17. století táborská obec prodala Klokoty řádu benediktinů z Montserratu a jejich představený Didaco di Convero začal v roce 1701 se smělou přestavbou do podoby, v jaké poutní místo nalézáme dnes. Byla postavena chrámová loď, další dvě postranní kaple, kostel byl obehnán ambity s kaplemi v rozích a v jižní části byla přistavena rezidence. Benediktini byli sice během stavby z místa odvoláni a klášter připadl opět táborské obci. Stavba mohla pokračovat dál díky darům od táborských měšťanů a mecenášů významných šlechtických rodů.

Centrálním prvkem poutního místa je oltářní obraz P. Marie. Jeho raně barokní podoba pochází z dílny pražského malíře Johanna Andrease Burgera z roku 1636. V roce 1743 byl obraz umístěn na stříbrný oltář od zlatníka Františka Seitze, který je mj. autorem náhrobku sv. Jana Nepomuckého v pražské katedrále sv. Víta, Vojtěcha a Václava. Typově patří obraz k tzv. "klasovým Madonám", zvaným tak podle klasů obilí, zde ratolestí, rozesetých po Mariině rouchu. S tímto typem zobrazení podle vzoru stříbrné sochy milánské Madony z přelomu 13. a 14. století se můžeme setkat na více místech střední Evropy.

Kostel Nanebevzetí Panny Marie po přestavbě z období 1708 - 1709 připomíná půdorys dvojramenného kříže. Ke kruhovému základu kostelíka byla přistavena chrámová loď, nad původními kaplemi vedle presbytáře vznikly oratoře a po stranách lodi dvě velké boční kaple. Strop nad hlavním oltářem má klenutou báň, která je bohatě zdobená štukaturou s obrazy. Kúr, kazatelna i chrámové lavice pocházejí z roku 1720. V přední části hlavní lodi kostela zaujme velký náhrobní kámen, který uzavírá kryptu zbudovanou roku 1746 pro ostatky místních kněží.

Klášterní komplex - prostor okolo kostela obklopují zastřešené, dovnitř otevřené chodby, tzv. ambity, s osmibokými kaplemi v rozích, nabízejí poutníkům odpočinek, stín a výhled na růžovou zahradu. Jižní část ambitů byla doplněna v roce 1743 výstavbou rezidence, která je od té doby sídlem duchovních správců. Zvukovou kulisu Klokot tvoří chorál zvonů a zvonků, kterých zde můžeme slyšet celkem deset. Nejstarší byl odlit roku 1508, druhý o století později, další přibyly v roce 1980. Jeden ze starších zvonů byl v 90. letech zasvěcený sv. Evženovi de Mazenod, zakladateli řádu misionářů oblátů Panny Marie Neposkvrněné.

Novodobá historie klokotského kláštera je od roku 1994 spjatá s kongregací Misionářů oblátů Panny Marie Neposkvrněné.

Klokotskou křížovou cestu tvoří 14 zastavení s dodnes dochovanými polychromovanými obrázky od táborského malíře Antonína Hály, jejíž nynější podoba pochází z roku 1866.