24. květen 2016

Když vyslovíme slovo "morálka", vybaví se mnoha současným lidem soubor pravidel toho, co se musí a co je povinné, a také naopak co je zakázáno, co se dělat nesmí. Obvykle tato nařízení a zákazy vytvářejí obraz morálky jako něčeho bezduchého, co brání v radosti ze života. Naší době se podařilo relativizovat takřka všechny tradiční a nezpochybnitelné hodnoty, a tak se celá morálka stala věcí vkusu, svobodného rozhodnutí, čemu se chci podřídit a čemu ne. Neptáme se už, kde je pravda a co je správné, ale co mně více vyhovuje, co se mi líbí. Neexistuje žádné tabu. Člověk má právo vidět a slyšet všecko, vyjadřovat se jakkoli a o čemkoli, neomezovat se v ničem.

Částečně je tento postoj ospravedlněn tím, že se dnešní člověk skutečně cítí unaven všemi předpisy a zákazy, a tak touží po svobodném pohledu na svět. A přece cítíme, že je tu něco, co by mohlo být osudné.

Zkusme problém přiblížit přirovnáním. Když se do nějaké továrny či laboratoře pořídí nový technický přístroj, nemůžou si zaměstnanci jen tak bezmyšlenkovitě sáhnout na každou páčku a tlačítko, kde je napadne. Kolik lidí na podobnou věc doplatilo, když se např. učilo jezdit autem? Žádný rozumný otec nepůjčí nezletilým synům nové auto jen proto, aby se na něm někde na louce učili jezdit. Na stroje jsme tedy opatrní. Jsme dokonce i dost opatrní na vlastní žaludek. Také neříkáme malým dětem, aby zkusily sníst všecko, co před nimi leží, a samy se pak rozhodly, co je k jídlu a co není. Běda, kdybychom to aplikovali na jedy!

Je velice zvláštní, že v duchovní oblasti, jak se zdá, dnešního člověka pocit odpovědnosti opustil. Mohu přece přemýšlet o čemkoli, mohu vyslovit cokoli, mohu vidět a slyšet, co se mi zachce...

Cílem křesťanské morálky však není pouze vyhýbat se zlu, které škodí, ale především vytvořit z lidského života krásné umělecké dílo. Zapomněli jsme, že Boží přikázání jsou jako tóny krásné harmonie. Všecka přikázání jsou navzájem sladěna v úchvatný kosmický chór. Stačí, aby v orchestru jeden nástroj hrál špatně, a pokazí celou harmonii. Potřebujeme mít zážitek krásy, která plyne z toho, když se Boží přikázání zachovávají. Žádný umělec necítí zákony krásy jako něco umělého, co by ho svazovalo a omezovalo, ale naopak jako křídla, která mu umožňují fantastický let. A tak bychom měli chápat i Boží přikázání, která vedou k životu.