28. březen 2024

Milí návštěvníci našich stránek, letošní velikonoční triduum (třídení) můžeme rozjímat nad myšlenkami  Mons. prof. PhDr. Petra Piťhy, CSc., Dr. h. c., díky patří našim přátelům, kteří byli tak laskavi a zaslali nám myšlenky z jeho kázání, které si poznamenali.

Teď večer slavíme památku Velikonoční večeře Páně. Synoptikové se zabývají v části tomu věnované ustanovením Svátosti oltářní. Když o tom přemýšlím, zjišťuji, že jde o zrození svátostného chleba a kalicha. Uvažuji takto. Podle slov sv. Jana bylo na počátku Slovo. Slovo ve významu Logos, tj.  Smysl. Smysl ovšem má jen to, co je uspořádané, co má řád, který je opakem chaosu, zmatku. Sv. Jan dále říká, že Slovo se stalo tělem a přebývalo mezi námi. Uvažovali jsme už o neděli Květné o tom, co se stalo při zvěstování Páně. V dnešní úvaze se opřeme o to, že Maria uvěřila. Motiv uvěření se tu neobjevuje poprvé. Už Abrahám uvěřil. Uvěřili mnozí, které Kristus uzdravil, a uvěřili také apoštolové, že chléb, který Ježíš požehnal, lámal a podal jim ho, je jeho tělem a víno v kalichu, z něhož jim dal pít, je jeho krví. Nechápali z toho vůbec nic, ale uvěřili. Co vlastně je tělo a co je krev? Tělo jako takové je statické a nebýt proudící krve, bylo by mrtvé. Krev proudí tělem a oživuje je hnána srdcem. Sama fyziologie krevního oběhu je velikým tajemstvím. To nebudu rozebírat, ale odpovím na otázku, co je tou krví? Nic jiného, než Boží láska.

Evangelista Jan o tom všem mlčí. Zato jako jediný vypráví epizodu o umývání nohou. Proč mohl pominout ústřední bod v líčení ostatních evangelistů? Proto, že pochopil, co zaznamenal ve svém listě: Bůh je Láska! Pochopil, že láska je spojující, smysl (Logos) dávající, že je to život sám. Z lásky vzejdeme, pro ni jsme stvořeni. Odvážím se říct, že jsme natolik, nakolik milujeme. Sv. Pavel mluví o hříchu, který je vždy projevem nelásky, jako o mrtvých skutcích, jako o nekrotických částech, které z našeho života odpadnou. Ježíš umývá apoštolům nohy. To je skutek. Upozorňuje, ba nařizuje, že mají takto sloužit i oni. O skutcích lásky nás poučuje ve výkladu o víře apoštol Jakub ve svém listě. Říká, že víra beze skutků je sama v sobě mrtvá. Vraťme se nyní k tomu, co jsem řekl o víře na začátku. Víra je nutným předpokladem pro příchod lásky. Nesmíme se dát zatlačit žádnými vlnami ani strhujícími víry zla a zloby a musíme pevně věřit v moc Boží lásky. A proto se musíme modlit o víru, která je Božím darem, abychom ho pak mohli žádat o milosrdenství a spásu. Není to snadné, protože nedostatek lásky v okolním světě nám brání uvěřit.

Víme, že Boha nikdy nikdo neviděl. Víme však, že ho mnoho lidí zakoušelo. Kde a kdy? Když pocítili Boží pomoc a lásku, kterou nám přinesli a projevili lidé. Proto čteme v Písmu: Okuste a vizte, jak dobrý je Hospodin. A to můžeme okoušet a prožívat každý den, když vědomě přijímáme Tělo a Krev Páně. Vědomě, tj. s vědomím nezaslouženého daru. Drzá představa, že na toto intimní setkání s Kristem, kdy On přijde, aby bytoval v nás a tím nám umožnil, abychom my bytovali v Něm, máme právo, je rouháním, protože se stavíme nad Boha.

Co z toho na závěr můžeme usoudit? Dvě věci. Předně, že Krista můžeme hlásat a je to dobře, ale nebudeme moc úspěšní, když ho zároveň nebudeme uskutečňovat. Pamatujme na Jeho výrok: Co jsem učinil já vám, čiňte i vy (dalším). Druhá je podobná, ale ještě závažnější. Bylo řečeno samotným Bohem: Bohové jste. Žádné lživé hadí: Budete jako Bůh. Ne, Bohové jste. A to tehdy, kdy se stanete skutečnými lidmi, kteří budou jako Kristus, který o sobě řekl, že je Syn člověka. Tomu Buď chvála, čest a sláva na věky. Amen.