2. červen 2016

Tak to je prosím vtip, který mého syna pobavil poslední dobou snad nejvíc. Nepochybně proto, že z něj dýchá současnost a synova vlastní zkušenost. Stejně jako možná i vy, ženeme stále děti od monitoru a já s oblibou hrozím tím, že si napájecí kabel k PC budu nosit raději do práce. Bodejď by nás pak syn v tom vtipu nepoznal že? Ale těší mě, že v něm snad poznal i něco jiného. Troufám si říci, že blízkost Boha každému člověku. Stvořil nás přece k obrazu svému a pro sebe, nepochybně nám tedy rozumí více, než my sami sobě. A to ať jsme v jakémkoliv věku a postavení.

Takže stejně jako rozumí našim rodičovským obavám a snahám vést lidský potěr k vyšším cílům, tak bezesporu výborně rozumí i rozjásané a bezprostřední dětské duši, posedlé jakoukoliv i počítačovou hrou. A tak si myslím, že se Bůh v tomto vtipu dává poznat dětem mnohonásobně více a lépe, než mým rodičovským mentorováním. Bůh sedící u počítače a stahující aplikace, videa či já nevím co, je pro mnoho z nás opovážlivostí, možná i pohoršujícím výsměchem. Pro mladou generaci je však tato uvolněná a nadsazená představa Boha určitě přitažlivá a milá. Vykresluje Boha jako toho, kdo jim rozumí, činí to co oni, "ujíždí" na tom samém jako oni a je tak "in". A že mladým Bůh rozumí a je "in" si buďme jistí!

Mě osobně nijak nepobuřuje fakt, že v očích mnoha dětí není Bůh, dříve zobrazovaný jako nedostupný a úctyhodný stařec na obláčku, příliš vzdálen komukoliv ze současníků. Možná je tak dětem lépe srozumitelný, pochopitelný a mohou snáze získat ten krásný pocit, že jim Bůh rozumí, že je nablízku, že není nedosažitelný. Mohou přijít k tomu, že je ukryt v prostotě, jednoduchosti, současnosti… Není to přitom o žádné slevě z kvality duchovního života, zavržení hlubiny víry, ale o přijetí skutečnosti, že i víra roste, zraje a dospívá, proto má v dětství svéráznou a originální, mnohdy až úsměvnou podobu.

No a jak to u nás dopadlo? Do práce s kabelem nechodím. Nakonec stačilo nastavit pravidla či spíše dohodnout rozpis dní a hodin, kdy je počítač dětem k dispozici (a ve zbylém čase tak konečně i nám). A je zdá se klid. Syn je ušetřen našich připomínek k jeho posedlosti hrou Minecraft a my zase jeho žadonění o "chvilku" u počítače. A to, v jaké konkrétně nekonkrétní představě má každý z nás trojjediného Boha, je jen nádhernou ukázkou jedinečnosti každého člověka. Ať už v sobě nosíme nejrozličnější podoby a představy Boha, jisté je, že On je nakonec stejně jenom jeden a veškeré lidské představy o Jeho podobě jsou všechny tak trochu "mimo mísu"...