2. květen 2017

Letošní Velikonoce jsem prožila úplně jinak. Vždy jsem prožívala všechny svátky uprostřed rodiny s rodiči, sourozenci, prarodiči s tetičkami a strýčky, s bratrancem a sestřenicí. To, že bych mohla být sama pouze se spolužačkou, a tak slavit největší křesťanské svátky jsem si nemyslela.

V polovině února jsem odjela se spolužačkou do Estonska na tříměsíční praxi v rámci projektu ERASMUS. Bydlíme a praxi máme v hlavním městě v Tallinnu. Město leží na jižním břehu Finského zálivu. Pro nás je tu pořád zima "jako v Rusku". Jeden den jsme tu zažily už i 9 stupňů, tak jsem vytáhla jarní bundu, avšak druhý den už byly zase klasické 3 - 4 stupně. Pořád tu fouká studený vítr, takže je tu stále velká zima. Na zelený čtvrtek začalo sněžit a vše bylo poprášeno sněhem, jako by byl někdo celý kraj posypal cukrem. Vstávaly jsme spíše do "bílého čtvrtku", nikoliv zeleného, s přibývající teplotou sníh zase roztál. Jak jsem tedy prožila Velikonoce? Jinak...

Zelený čtvrtek

V Tallinnu je velká spousta kostelů. Většina však slouží pouze jako koncertní prostory, a ze zbytku je vytvořeno muzeum. V kostele sv. Petra a Pavla, který je jako jediný s pravidelnými bohoslužbami, měla být mše svatá multikulturní – tedy v estonštině, polštině, ruštině a latině. Mše svatá začínala v 18:00 hodin. Evangelium a kázání bylo přednášeno ve všech těchto jazycích. Abychom prožili Zelený čtvrtek obdobně jako ve večeřadle v Jeruzalémě, po kázání probíhalo klasické mytí nohou spíše starších mužů, kteří představovali 12 apoštolů. Následovaly přímluvy opět v estonštině, polštině, ruštině a latině. Průběh mše svaté byl moc hezký, zpívalo se a varhany hrály, do doby odletu zvonů do Říma. Tak jsme měli mši 2 hodiny.

Velký pátek

Dnes je Velký pátek a tedy den přísného postu, uvedla den Veronika, spolužačka se kterou prožíváme společně tyto Velikonoce v Tallinu. Měly jsme velmi skromnou snídani. Ve 12:30 h začínala křížová cesta městem. Křížové cesty se účastnili katolíci, protestanti i pravoslavní. Byly zastávky asi ve 4 kostelích - sv. Jana, sv. Petra a Pavla, sv. Mikuláše a sv. Olafa. Zastavení se modlili u obrazů křížové cesty v kostelích, nebo byly obrazy vytištěny a nalepeny na zeď. Bylo to moc pěkné a křížové cesty se zúčastnilo asi tak 100 lidí v průvodu. Průvod postupně procházel jednotlivými chrámy, byl ukončen v kostele sv. Olafa nějak o půl třetí. Díky křížové cestě městem jsme se tedy dostali do kostelů, kam se návštěvník vůbec, nebo bez vstupenky "do muzea" nedostane.

O půl čtvrté měly začínat velkopáteční obřady, zůstaly jsme s Veronikou v centru, pomodlily jsme se v kostele. Chvilka a již bylo půl čtvrté.

V naprostém tichu začínaly obřady Velkého pátku. Po čtených pašijích, se uctíval kříž, symbol tohoto dne. Obřad uctívání byl dlouhý, ale vyjadřoval úctu každého z přítomných. Všichni účastníci obřadů přicházeli samostatně ke kříži, vždy se pokleklo, pomodlilo a políbil kříž. Na závěr obřadů se monstrance s hostií přenesla do symbolického hrobu. Byla vytvořena jeskyně asi 1,5m vysoká, uvnitř byla socha mrtvého Krista. Monstrance se postavila na vršek "jeskyně" a překryla se jemným závojem. 

Pořád jsem čekala, kdy se začne modlit korunka Milosrdenství, jako v naší farnosti. Korunka se však nezačala modlit, tak jsem se začala modlit tento rok korunku sama. Když jsme se s Veronikou vrátily na kolej bylo po šesté hodině večer, tedy obřady trvaly asi dvě a půl hodiny. Byla jsem hladová "jak vlk", hlady už jsem snad ani neviděla. Tak jsem měla alespoň pořádný půst...

Bílá sobota

Ráno jsem se rozhodla, že se půjdu pomodlit k Božímu hrobu. Jaké to bylo však překvapení, když jsem přišla do kostela a hrob byl uklizený, a probíhala tam nějaká schůze, či nácvik. V kostele je však kaplička, ve které byl svatostánek - tak jsem se pomodlila alespoň tam. 
Obřady Velké noci začínaly ve 22.00. Přede mší byl na kostele promítán obrázek Jeruzaléma, abychom si uvědomili místo, kde se odehrály první "Velikonoce".

Obřady začínaly venku před kostelem, kde se světil oheň a velikonoční svíce. Poté se přesunul lid do kostela a průběh obřadů byl stejný jako u nás v Čechách, díky liturgii můžeme tyto slavnosti prožívat stejně na celém světě. Bylo vybráno celkem pět čtení, kde se střídala estonština a ruština. Zajímavostí však bylo, že první čtení bylo zpívané.

Dalším bodem Velikonoční Vigilie byl obřad křtu. Bylo pokřtěno 6 nových křesťanů a 13 kandidátů přijalo svátost biřmování. Křtitelnice byla též nezvyklá. Byla ve tvaru kuželu - na výšku měla asi 1 m a hloubka též byla něco málo přes metr. Celá tato "nádoba" byla naplněna vodou, kdy na dně byl ponořen dřevěný kříž. Křtitelnice byla ozdobena větvičkami palmy a květy orchidejí. Obřady byly opravdu krásné a můžu říci, že vznešené, neboť radost ze Vzkříšeného Krista zněla v liturgických písních. O půl druhé, jsme vycházely z kostela, a na jeho stěně byl již promítán obraz Vzkříšeného Krista.

Neděle zmrtvýchvstání

Na nedělní mši nebylo nic neobvyklého a jiného než u nás v Čechách. Jak jsem se již zmínila, liturgie je stejná a slavnostní ráz dodal sbor, který doprovázel tuto slavnost. Zarazilo mě spíš svěcení pokrmů po mši svaté. Bylo nám řečeno, že se světí mnoho potravin, jako například vodka, víno, pivo, ale taky máslo, sůl, klobásy, čokolády, ovoce, zelenina a v neposlední řadě tedy i vajíčka. Uvědomila jsem si, že zde světí asi všechny pokrmy, které jsou na velikonočním stole při obědě, tedy nejen vejce, ale také všechny dobroty, které promění obyčejný oběd ve sváteční.

Pondělí velikonoční

Velikonoční pondělí se zde vůbec neslaví. Probíhá zde normální všední, pracovní den. Jelikož jsem měla tento den službu v nemocnici, tak jsem se na mši svatou nedostala. Bohoslužby se vždy v kostele sv. Petra a Pavla slouží v 6 hodin večer a nemocniční služby jsou od osmi hodin ráno do osmi hodin večer.

Podařilo se mi alespoň od středy chodit na mši svatou až do neděle. To již bohoslužby nenavštěvovalo tolik lidí jako o svátcích.

Velikonoce v Tallinnu...