28. duben 2020

Ráda bych se s Vámi podělila o zkušenost, jak lze prožít velikonoční svátky s malými dětmi. Letošní Velikonoce byly jiné než všechny předešlé. Ačkoliv pro někoho díky karanténě mohly být „nenaplněné“, pro naši rodinu se staly hluboce prožitými a nezapomenutelnými. Snažili jsme se našemu 3 letému synovi Tomáškovi přiblížit podstatu velikonoc (že to není jen o mrskání a vajíčkách) a zároveň docílit toho, aby se mu při vyslovení slova „Velikonoce“ vybavilo vzkříšení našeho Pána. Myslím, že se nám to podařilo a všechny další Velikonoce budeme prožívat podobným způsobem jako ty letošní. Snad by pro někoho mohly být inspirací...

Naše velikonoční přípravy jsme zahájili škaredou středou, kdy jsme pekli Jidáše ve tvaru kuřátek a tím si krátce připomněli jeho zradu. Jidáše jsme přejmenovali na kuřátka, aby Jidáš neodváděl pozornost a my se zaměřili na Ježíše jako světlo.

Na Zelený čtvrtek jsme se soustředili na večer. Před večeří jsme naposledy zazvonili a poté zvonky odletěly. Znovu se rozezněly až v sobotu večer. Ukázali jsme si na mapě Izrael a město Jeruzalém. Postavili jsme si model města Jeruzaléma z kostek včetně večeřadla, Kaifášova domu, pevnosti Antonia, chrámu, Getsemanské zahrady, Golgoty a hrobu zavaleného kamenem. Znázornili jsme si poslední večeři složenou ze 12 postaviček učedníků a postavy Pána Ježíše. Následoval obřad mytí nohou, který si náš syn velmi oblíbil. Po něm jsme měli Židovskou (poslední) večeři, při které jsme si zapálili svíčku a kadidlo. Popsali jsme si jednotlivé pokrmy a jejich význam. Naše tabule se skládala z  nekvašeného chleba, Maroru (hořkost otroctví), Karpasu (slzy Židů vyplakaných v Egyptě, symbol namáčení ratolestí v misce s krví beránka, když se označovaly veřeje domů), Chazeretu, Charosetu (hlína nebo malta, ze které stavěli otroci v Egyptě), Beitzahu (naděje, nový život, křehkost lidského osudu), zeleninové polévky s kapáním, bramborového salátu a kuřecího řízku. K tomu jsme měli symbolické červené víno. Při večeři jsme si pustili píseň „Kde je opravdová láska, tam přebývá Bůh“, kterou si náš syn zamiloval.

Na Velký pátek jsme sundali všechny křížky ze zdí a poliček a uložili jsme je na fialové plátno. Odpoledne jsme se vydali do Halenkovic ke křížku, který se nachází na konci vesnice směrem na Žlutavy a je usazen na malebném kopečku mezi stromy.

Bílá sobota byla pro nás nejkrásnějším dnem z celých Velikonoc. Před večeří jsme si zopakovali Ježíšův příběh pomocí stavby Jeruzaléma a doplnili o část, kdy ženy přišly k hrobu a kámen byl odvalen. Při vzkříšení jsme zapálili svíčku vedle kříže na Golgotě. Poté následovala slavnostní večeře, při které jsme poslouchali písničku „Pochváleno budiž světlo.“ V průběhu večeře jsme si vyprávěli o křtu a jeho významu, o tom, co se v průběhu křtu událo a jak jsme to celé prožívali. Po večeři jsme si šli ukázat křestní roušku, křestní svíci, fotky, pamětní list a další věci spojené se křtem.

Po večeři jsme prožili Slavnost velikonoční svíce. Začali jsme písničkou „Toto je den“ a přešli jsme s paškálem do pokojíčku, kde se odehrávala slavnost včetně obnovy křestního slibu. Četli jsme modlitby a Tomášek prstem kreslil znamení kříže, ukazoval písmena a číslice na paškálu a zapichával zrníčka podle schématu. Při obnově křestního slibu držel v ručičce zapálenou svíčku. Po slavnosti jsme přešli k fialovému plátnu a z něj jsme všechny křížky vrátili zpět na své místo. Také zvonky se znovu rozezněly.

Na Boží hod velikonoční jsme upekli velikonočního beránka. Tomášek pomáhal s mícháním a vymazáním formy na beránka. Také jsme upekli chléb, který Tomášek pomáhal mísit. V poledne jsme požehnali naše pokrmy.

Jsme vděčni za toto „zastavení“. Bez něj bychom prožili velikonoční svátky tradičně v kostele a nikdy ne tak hluboce, se všemi tajemstvími a naší aktivní účastí. Budu ráda, pokud jsme někoho inspirovali a rozhodne se jít se svými dětmi stejnou cestou. Věřím, že tak jako náš Tomášek, tak i vaše děti na takové Velikonoce nezapomenou a vždy se jim spojí se „Světlem“ a vzkříšením našeho Pána.