19. duben 2025

Tak opět prožíváme Velikonoce… Těm starším, se zdá, že období mezi jednotlivými roky se nějak zkracuje, ti mladší se těší, že konečně přijde jaro a odloží se zimní bundy…

Na Zelený čtvrtek nás zvuk zvonků, zvonů i varhan uvádí do tajemného ticha neboť, vždy když se děje něco významného, přelomového, děje se to v tichu…

Ticho nás přivádí do Getseman, kde P. Ježíš prožívá smrtelnou úzkost a s pokorou přijímá vůli Otce…

Následuje Velký pátek, který je poznamenán křikem „světa“, který křičí „ukřižuj“ a následuje poledne a ticho, kdy Syn Boží je obětován za každého z nás. Umírá na kříži a je vložen do hrobu. Opět ticho.

Ticho Bílé soboty trvá až do slavného Alleluja. Teprve až o sobotní noci se rozezní zvony, zvonky i varhany, aby oznámily všemu božímu stvoření „Kristus vstal z mrtvých! Aleluja!“

Nevím, jak Vy přátelé, ale já se snažila domácí úkol otce Pavla vyřešit a snažila jsem se dívat na kříž visící v naší ložnici z několika úhlů pohledu. Nakonec jsem došla k poznání, že sv. František Saleský se nemýlí ve svém výkladu:

„Věčná moudrost vybrala od věčnosti kříž, který ti jako drahocenný dar posílá. Dříve, než ti Bůh tento kříž poslal, prohlédl jej svým vševědoucím okem, promyslil svým božským rozumem, vyzkoušel svou moudrou spravedlností, prohřál svým láskyplným milosrdenstvím a vážil jej v obou rukou, není-li snad o milimetr větší nebo o miligram těžší – a požehnal jej ve svém nejsvětějším jménu, pomazal jej svou milostí, prohřál svou útěchou. Pak  se podíval ještě jednou na tebe, na tvou odvahu – a teprve jej poslal k tobě jako almužnu své milosrdné lásky“

S důvěrou tedy přijměme, každý svůj kříž, neboť je nám „šitý na míru“ a s radou svaté Terezie: „Nesme kříž svůj, mějme víru, že nám pomůže jej nésti.“

Radostné a požehnané Velikonoce, neboť Smrt byla poražena…