Pohádka vánoční doby
29. listopad 2015
Vánoce jsou svátky rodin. Víc než kdy jindy cítíme, že členové rodiny mají být spolu. Chudák, kdo tráví Štědrý večer sám. K rodině patří děti. O Vánocích se všechno točí kolem nich a dospělí se tomu rádi podřídí. Nepřejí si nic víc, než vidět zářící dětské tváře při radostném skotačení kolem stromečku a dychtivém rozbalování dárků.
Všichni to cítíme: děti vlastní klíč ke kouzlu Štědrého večera. Spočívá v jejich nevinnosti, upřímnosti, v jejich bezelstných očích, jejich víře v dobro a lásku. Kdo by si nepřál vstoupit s dětmi o Vánocích do jejich pohádkového světa? Kdo by nechtěl alespoň o Vánocích věřit, že dobro vždy zvítězí nad zlem?
Proto patří k Vánocům i pohádky. Kdo by se na ně rád nepodíval, byť je zná už nazpaměť? Okouzlující na pohádkách není jen to, že dobro nakonec zvítězí, ale že celá příroda ožije se všemi druhy pohádkových bytostí a všechno je člověku milé a blízké. Tento pohádkový svět ovšem stojí a padá s láskou, kterou každé dítě potřebuje cítit, aby se mu zázračný svět otevřel a ono mohlo vstoupit.
Jako pohádka zní i vánoční příběh z bible, kde lidé rozumí andělům, které Bůh vysílá s poselstvím, a kde hvězdy ukazují poutníkům cestu k důležitému místu. I zde se všechno točí kolem dítěte, o němž Kniha knih svědčí, že přichází od Boha pro naši záchranu.
Myslím, že Štědrý večer nestojí na luxusních dárcích a Vánoce by se obešly i bez kapra s bramborovým salátem. Ale neobejdou se bez lidí, kteří spolu sdílí radost z Božího vlídného oslovení a kteří k sobě navzájem promlouvají vlídnými slovy, obdarovávají se laskavostí, něhou a tichou blízkostí.
Nechme se oslovit vyprávěním, které znovu přes staletí chce promlouvat k srdci člověka. Nechme se jako děti uchvátit pohledem na narozené dítě v jeslích. Ano, pokud znovuobjevíme duchovní dětství, svět kolem nás získá lidskou tvář a hlavně si budeme lépe rozumět mezi sebou navzájem.
Zjistíme, že ten nejcennější dárek Vánoc se nedá nikde koupit, a přesto je všude k mání. Všude tam, kde člověk dává druhým sám sebe...