5. březen 2022

Abychom se mohli radovat ze života, musíme zažít strach ze smrti. Máme-li si vážit zdraví, je třeba poznat i nemoc. Nebude vděčný za chléb ten, kdo nezažil hlad... Při pohledu na dnešní události v nedaleké Ukrajině vyvstává mnoho otázek. Proč se to děje a proč to Bůh dopouští? To jsou jedny z mnoha, na které se ztěží hledá odpověď. Je-li Bůh přítomen v dějinách, pak jsou jednotlivé události dějin Jeho znamením času. Co bychom asi dali za to, umět je správně číst!

Mám pocit, že chceme-li vidět a zažít milosrdenství, otevřenou náruč a ruce ochotné pomoci, mít dveře dokořán pro zbídačené oběti války, musíme zároveň unést pohled na lidskou pýchu, marnivost, velikášství, chamtivost a z nich plynoucí hrůzy a tragédie válečných dní. Snad je to pomyslný vztyčený prst pro lidstvo, varování, abychom se konečně semkli a lidství se nám stalo samozřejmostí a nedostávalo se ke slovu jen v okamžiku silných emočních prožitků. Aby naše otevřenost, pochopení, solidarita, touha po míru a bratrství, ochota pomoci a obětovat něco pro druhé nebyla nutně podmíněna válečným utrpením a strádáním jiných.

Svět se postavil proti agresi a válce. Jednota státníků a mírové společenství obyčejných lidí odmítajících válku na Ukrajině, které nyní můžeme sledovat po celém světě, je zaplacena krví ukrajinského národa. Padlí na Ukrajině jako ono zrno, které musí zajít, aby z něho vyrostl klas. Vlna solidarity a míra pomoci obětem války je dobrou zprávou pro celou Evropu. Schopnost sjednotit se a ochota pomoci Ukrajině je pro nás Evropany s pošramocenou pověstí vlažných a vymírajících křesťanů dobrou vizitkou. Zdá se, že lidství není konec a křesťanské hodnoty mají v tomto mnohdy nepochopitelném a chaotickém světě stále své pevné místo. Tak přidejme přátelé i my ruce ke společnému dílu, každý podle svých možností a schopností. A nezapomínejme, že i modlitba je naší mocnou "zbraní" v boji za mír kdekoliv na světě!