8. únor 2016

Jak ten rok ubíhá, si člověk všimne podle různých "návěstidel". Také jsem tak zjistila že následující týden 8. – 14. února 2016 je týden, jehož hlavním tématem je manželství. Tak po roce se opět bude asi všude hovořit, jak je to "úžasné mít nádhernou svatbu“ a hlavně "jak svatbu přežít…"

Ve skutečnosti je svatba pouze vstupní brána do manželství a mnohdy honosná a pompézní svatba není tou správnou vstupní branou zvlášť, když již při této první rodinné oslavě se jednotlivé rodiny rozhádají a nejsou schopny dalšího společného setkávání.

Myslím, že než se tedy vstoupí do svatebního dne, měli by oba snoubenci dobu před svatbou prožívat zodpovědně vůči sobě, a také v intenzivním spojení s Bohem. Není přece nic horšího, než si všechno dobře naplánovat a pak se to nějak nevyvede, často není nalezen ani viník, a vše se zhroutí jako domeček z karet. A člověk hledá někoho na pomoc, bohužel zpravidla ne toho ke komu by se měl zvlášť přiblížit.

Jeden můj kamarád říká, chceš-li rozesmát Pána Boha, začni plánovat... Na  závěr jedné knihy věnované právě snoubencům a době před svatbou, bylo moc hezky napsáno, člověk nikdy neví, zda rozhodnutí které učiní, je to pravé. Ale díky své víře věří, že Bůh je s ním a skrze modlitbu mu pomůže, aby jeho rozhodnutí se stalo tím pravým.

Bez modlitby a odevzdanosti Bohu to nejde. Naše očekávání může být naplněno pouze skrze milosti, kterými nás náš nebeský Otec může zahrnout. Děti přece často dostávají od svých rodičů, cokoliv oč požádají a náš nebeský Otec nás své děti nikdy neopustí, to spíše člověk opustí svého Boha. Stačí pouze otevřít Písmo svaté a hned nalezneme vše co potřebujeme vědět.

Téměř před více jak dvanácti lety mi jedna paní ve svých více jak osmdesáti letech vyprávěla o svém životě. Nebyl v žádném případě procházkou růžovým sadem. Po svatbě na počátku padesátých let začali manželé budovat samostatné bydlení. Manžel musel za prací odjet, manželka byla v očekávání narození prvního dítěte a přišli řemeslníci, kterým musela být k ruce, a paní tchýně se pouze dívala, zda to snacha zvládá. Víš, říkala mi ona dáma, neměla jsem právě nikoho vedle sebe, kdo by se mne zastal a pomohl. Měla jsem však růženec, a v těch chvílích, kdy mi nebylo zrovna nejlépe a cítila se sama a opuštěná, jsem nalezla cestu k P. Marii. Ta byla vždy se mnou a pomáhala mi zvládnout všechny situace. Naše manželství přetrvalo různé zkoušky a nebylo jich zrovna málo, manžel zemřel po společně prožitých 43 letech.

Bylo to úžasné vyznání staré dámy a já si uvědomila, jak mnozí partneři se často rozchází kvůli maličkostem. Nedokáží udělat krok zpět a začít znovu. Asi nemají onen způsob spojení, tedy růženec, ten vozí spíše v autě jako talisman, ale vůbec nic neví a ani netuší o jeho významu.

Jak je to snadné sednout si a v modlitbě přebírat jednotlivá zrnka růžence a člověk pocítí jistotu, že není sám a jeho prosby budou vyslyšeny. Jenom si musíme uvědomit, že Bůh není obchodník, se kterým se uzavírá obchodní smlouva, ale je milujícím Otcem a ten, kdo si volí cestu jsem já člověk, nikdo jiný. Pouze já mám svou svobodu, kterou můžu vyměnit za cokoliv…