9. - 16. února 2015

Na kolik je tato informace zajímavá i pro naše média uvidíme sami v nadcházejícím týdnu. Možná se objeví krátká zprávička v tisku či rádiu. Spíše se budou všichni věnovat 14. únoru svátku sv. Valentina spojeného se zamilovanými, který spíše připomíná těžkou komerci než svátek těch, kteří se mají rádi a jsou schopni jeden druhému přinést i nějakou „oběť“.

Když stojí oba před oltářem a slavným slibem stvrzují své rozhodnutí :

"Já, N, odevzdávám se tobě, N, a přijímám tě za svou manželku (svého manžela). Slibuji ti věrnost v časech dobrých i zlých, ve zdraví i nemoci, v hojnosti i nedostatku. Chci tě milovat a ctít po celý svůj život, dokud nás smrt nerozdělí."

Žádný z nich netuší co je čeká. Chtějí jít dál společně po své životní cestě. Mají odhodlání a víru, že vše co je v životě potká společně zvládnou a prožijí spolu mnoho let. Je to snadné, jít spolu ruku v ruce každý den, týden, rok či desetiletí společnou cestou?

Na tuto otázku si musí odpovědět každý sám, stejně i na otázku, které období našeho společného života bylo nejtěžší či naopak bylo tím nejkrásnějším. Přijdou-li děti, potom je manželství rodičů tou nejlepší školou pro život. Děti vidí ve svých rodičích své vzory a učí se, jak se chová tatínek k mamince a ke svým dětem. Manželství, které je žito každodenním životem, kde muž prokazuje své ženě věrnost a úctu a žena tyto dary opětuje svému muži nemůže být ukončeno. Jako řeka protéká krajinou krásnou a také pustou až ponurou, tak i manželství je prožíváno v radosti a štěstí, ale také ve zkouškách, přijdou-li nemoci nebo starosti o zaměstnání a o děti.

Toto skutečně prožívané manželství je předáváno jako jediná správná životní norma dětem, které ji přijímají a berou za své. Když dospějí a naleznou partnery, o kterých ví, že to jsou „ti praví“, ví že jediná správná volba je manželství, nikoliv ve vztahu „na zkoušku“. Mám za to, že toto je jediná správná cesta, kterou by se měla ubírat výchova dětí. Získají-li pocit bezpečí, jistoty a ochrany v rodině, nebudou hledat další jiné možné experimenty, jak žít a s kým.

Manželství je povolání či poslání, není to zaměstnání ani povinnost. Manželství je cestování ve dvou na dlouhou dobu po celé cestě životem a je na nás, jaká ta cesta bude. Nedopusťme, abychom hledali „záchranou“ brzdu, která by cestu ukončila. Potom by se člověk „tvořený mužem a ženou“, stal pouhou polovinou, která by kráčela sama životem… a to přece nelze dopustit. Neboť dva jsou vždy více než jeden…