2. duben 2023

Je to období začínající Květnou nedělí přes Velikonoční Triduum umučení Páně, které končí Bílou sobotou. Nedělním Zmrtvýchvstáním Páně začíná doba velikonoční. Na Květnou neděli vzpomínáme slavnostní vjezd P. Ježíše do Jeruzaléma.

"Mnoho lidí, kteří přišli na svátky, slyšelo, že Ježíš jde do Jeruzaléma. Tu vzali palmové ratolesti, vyšli mu naproti a volali: "Hosana! Požehnaný, který přichází ve jménu Páně, král izraelský!" Ježíš nalezl mladého oslíka a posadil se na něj, jak je psáno: "Neboj se, siónská dcero! Hle, tvůj král přichází, sedí na oslátku". Jeho učedníci to zprvu nechápali, ale teprve až byl Ježíš oslaven, rozpomenuli se, že to bylo o něm psáno a že mu to tak udělali."

(Z  evangelia sv. Jana 12,12-16)

Na paměť této události se věřící shromáždí u vchodu do kostela, v rukou mají ratolesti (větvičky kočiček, olivové větvičky, či jiné ratolesti). Kněz přivítá lid obvyklým způsobem a vyzve přítomné k  účasti na slavnosti. Po té žehná ratolesti slovy: "Bože s ratolestmi v rukou chceme vítat našeho Krále Krista; vyslyš naše prosby a rozmnož v nás víru, ať ho následujeme celým svým životem." Následuje průvod do kostela a mše svatá. Při evangeliu jsou čteny "Pašije – umučení našeho Pána Ježíše Krista".

Velikonoční Triduum umučení Páně

Začíná Zeleným čtvrtkem, tento den jsou konány dvoje obřady. Dopolední obřady se konají v  katedrálním chrámu diecéze, kde se setkávají kněží se svými biskupy a obnovují své kněžské sliby. Současně jsou svěceny posvátné oleje, které se používají po celý rok při udílení svátosti křtu, pomazání nemocných, biřmování...

Večerní obřady jsou konány v  jednotlivých farnostech. Večerní mše svatá je sloužena na památku Večeře Páně. Je vyjádřením dvou hlavních událostí:

1. Ježíšovou večeří na rozloučenou, při níž myje apoštolům nohy a ustanovuje tajemství eucharistie. Současně je Jidášem zrazen.

2. Ježíšova modlitba v  Getsemanské zahradě a jeho zajetí.

Při chvalozpěvu Sláva na výsostech Bohu se zazvoní a zahrají varhany, které se odmlčí až do Bílé soboty. "Zvony odletí do Říma." Místo zvonů se "hrká".

Po svatém přijímání se přenáší svátost oltářní ze svatostánku hlavního oltáře na připravené a vhodně vyzdobené místo v kostele – Getsemany. Věřící by měli nějakou dobu adorovat před svátostí oltářní, uloženou ve svatostánku. Obnaží se oltáře a odnesou se, nebo se zahalí všechny kříže v  kostele.

Na Velký pátek se koná křížová cesta ve tři hodiny odpoledne, tedy v  hodinu, kdy zemřel P. Ježíš na kříži.

Velký pátek je jediný den v roce, kdy není slavena mše svatá – eucharistie. Je slavena památka umučení Páně. Oltář je zcela obnažený, bez kříže, bez svící a bez pláten.

Kněz je oblečen do roucha červené barvy a na počátku obřadů zdraví oltář hlubokou úklonou nebo se vrhne na tvář (prostrace) a chvíli se tiše modlí.

Velkopáteční obřad je rozdělen na tři části:

• bohoslužbu slova - jsou čteny pašije, tedy Umučení našeho Pana Ježíše Krista podle Jana (Janovo evangelium). Po nich následují přímluvy. Kněz říká výzvu naznačující úmysl. Všichni setrvají chvíli v  tiché modlitbě, kterou zakončí kněz hlasitou modlitbou.

• uctívání kříže – je přinesen zahalený kříž, který je za zpěvu odhalován. Kříž nejprve uctí kněz a po něm následují ministranti a všichni ostatní. Uctít kříž můžeme pokleknutím, úklonou, popřípadě políbením.

• svaté přijímání – oltář je pokryt plátnem. Kněz přinese svátost oltářní z  místa, kde byla ve čtvrtek večer uložena (Getsemany). Následuje modlitba Páně a po ní svaté přijímání.

Velký pátek je postním dnem závazně zachovávaným v celé církvi, a to postem od masa a újmy v jídle.

Bílá sobota – Velikonoční vigilie

Je to den, kdy P. Ježíš ležel v hrobě, den ticha. Můžeme přijít k "Božímu hrobu" a rozjímat nad utrpením a smrtí P. Ježíše. Po celý den nejsou konány žádné liturgické obřady. Po západu slunce (tj. v sobotu večer) začíná velikonoční bdění ( vigilie), a tím začíná slavnost Kristova vzkříšení. Název Bílá sobota pravděpodobně pochází od bílých křestních rouch katechumenů (křtěnců), kteří přijali křest právě o Velikonoční noci (vigilii). Od nejstarších dob je tato noc zasvěcena Pánu.

Vigilie je uspořádána:

• slavnost velikonoční svíce - v kostele jsou zhasnuta všechna světla. Před kostelem je připravena hranička, u niž se shromáždí lid. Kněz pozdraví shromážděný lid a uvede ho krátce do této noční vigilie, následně požehná oheň. Od ohně je rozsvícena velikonoční svíce Paškál. Následně si všichni rozsvítí své velikonoční svíce od Paškálu. Tato část je zakončena velikonočním chvalozpěvem Exsultet.

• bohoslužba slova – zahrnuje celkem devět čtení, 7 ze Starého zákona a 2 z  Nového zákona; podle okolností se mají číst alespoň 3 starozákonní čtení. Mezi jednotlivá čtení jsou vloženy krátké modlitby a žalmy. Po posledním starozákonním čtení se rozsvítí všechna světla a svíce na oltáři. Zpívá se chvalozpěv Sláva na výsostech Bohu. Rozezní se varhany a zvony. Následuje evangelium a kázání.

• křestní bohoslužba – přijímají křest katechumeni, kteří se připravovali po celý rok k této svátosti. Je posvěcena křestní voda, kněz ponoří paškál do vody a pronese starobylou modlitbu. Přítomni si rozsvítí za pomocí ministrantů od paškálu své svíce a obnovují křestní vyznání (slib).

• eucharistická bohoslužba  - začíná obvyklým způsobem, přinášením obětních darů – chleba a vína. Při propuštění lidu se říká: "Jděte ve jménu Páně, aleluja, aleluja. Bohu díky, aleluja, aleluja." Tento dodatek je vkládám po celý velikonoční oktáv, tj. do druhé neděle velikonoční.

Doba Velikonoční

V  okruhu liturgického roku vzpomíná církev spolu s  Kristem na události z  jeho života a ve svých bohoslužebných shromážděních tyto události znovu prožívá a zpřítomňuje.

O Velikonocích si připomínáme Kristovy posledních chvíle s  apoštoly v  jeruzalémském večeřadle, smrt na kříži a zmrtvýchvstání. Proto jsou Velikonoce vrcholem celého liturgického roku a nejstarším křesťanským svátkem.

I my jsme při křtu spojeni s  Kristem povstali k  novému životu. Účast na slavení eucharistie nám dává možnost obětovat sebe sama spolu s ním a on se stává naším pravidelným pokrmem.

V  následujících padesáti dnech sledujeme vzkříšeného Krista při jeho setkání s apoštoly a uvědomujeme si, že základem a jádrem apoštolského kázání se stalo svědectví, které vydávali o Kristově zmrtvýchvstání.

(Z Českého misálu)

Kartuziánský anonym z  15. století

Pozoruj dva svědky zmrtvýchvstání: Magdalenu a Tomáše. Magdalena nepoznala Pána podle hlasu, neboť pak by jej byla poznala už po prvním oslovení. Ale teprve když ji pojmenoval "Maria", pochopila, o koho jde. Ne tedy sluch, ale srdce ji řeklo, že má před sebou toho, kterého milovala a který miloval i ji.

Tomášovi naopak nestačí k  poznání pravdy sluch a zrak, chce se přesvědčit i hmatem. A Pán se nepohoršuje nad jeho nedůvěřivostí, naopak vybízí jej, aby se tímto způsobem přesvědčil, že nemá před sebou ducha (Luk 24,39), ale hmotné tělo.

I mezi námi jsou mnozí, kteří věří snadno, takřka srdcem, jako uvěřila Maria, ale jsou i Tomášové, kteří neuvěří, dokud se nepřesvědčí. Obojí jsou Pánu stejně milí, poněvadž věřit chtějí. K oběma se obrací s vlídnou tváří a láskyplným hlasem, odvrací se jen od těch, kteří pravdě věřit nechtějí, i kdyby byla sebe přesvědčivější.

Slavnost Zmrtvýchvstání Páně – Boží hod velikonoční

Nedělním ránem začíná doba velikonoční a s ní přichází slavné ALELUJA. Výraz aleluja pochází ze starého hebrejského výrazu halelú-jáh, který znamená oslavujte Pána, chvalte Pána. Tento výraz obsahuje i kratší podobu Božího jména (yh, „jáh“). Latinská podoba tohoto termínu zní alleluia. Z ní pak vznikla podoba česká aleluja. V liturgii je výraz aleluja charakteristický především pro velikonoční dobu. Proto se v postním předvelikonočním období nepoužívá vůbec, aby pak v plné síle mohl slavnostně zaznít na vigílii o Bílé sobotě, kdy církev chválí Boha za vzkříšení Krista.

Již dva tisíce let jsou Velikonoce ústředním svátkem církevního roku. Celých 50 dní po Velikonocích a každou neděli v roce slaví křesťané vzkříšení Ježíše Krista a radují se z toho, že skrze vzkříšení máme podíl na naplněném životě Krista i my. Výrazem této radosti jsou rozmanité zpěvy Aleluja...

Na závěr nedělní mše svaté je zvykem světit pokrmy, proto jsou přinášeny před obětní stůl nazdobení beránci, mazance a košíky zakryté vyšívanými ubrousky skrývající např. vařená vajíčka nebo též uzené maso a klobásy.