Milí bratři a sestry,

od nepaměti se této středě říkává lidově „škaredá“, vzhledem k ošklivosti Jidášovy zrady, o jejímž uskutečnění byla v dnešním úryvku evangelia řeč.

Jidáš říká: „co mi dáte?“ – Ježíš, dar nevyčíslitelné ceny, je prodáván a kupován. Vonný olej stál 300 denárů. Ujednaná cena za Ježíše je třicet stříbrných mincí – hodnota jednoho osla nebo otroka. A Ježíš se pro nás skutečně stal otrokem.

„aby ho zradil“ – zradit neboli vydat je v pašijích důležité slovo. Jidáš vydává Ježíše jeho nepřátelům, ti Pilátovi, Pilát vůli lidu a ten ho vydá na kříž. Ale Ježíš se sám „vydává“ a je „vydán“ Otcem – do rukou bratří. Je to vydání sebe až k darování života. Když člověk vydává Pána, dělá totéž, co dělá on sám. Činnost člověka, který uchvacuje je shodná s tou, v níž se Pán daruje a tak se z lásky k nám „zrazuje“.

„když nastal večer, zaujal místo u stolu s Dvanácti“ – je to Ježíšův poslední večer. Protože u židů západ slunce označuje změnu dne, jsme na začátku pátku, Ježíšova šestého dne v Jeruzalémě. Tento celý den je v temnotě: začíná večerem a pokračuje v noci, trvá až do poledního zatmění slunce a skončí uložením jeho těla do hrobu. Pán světla vstupuje do temnot člověka, který se vzdálil od Boha.

„velmi se zarmoutili a začali mu říkat jeden přes druhého: Jsem to snad já, Pane?“ – tak se může ptát každý učedník před křížem a před Eucharistií, přijímám tento dar, nebo ho odmítám. Ten, kdo ho zrazuje, není někdo cizí, je to jeden z přátel.

„běda tomu člověku ... bylo by pro něj lépe, kdyby se nebyl narodil“ – Jidášův hřích je selhání existence. Je to zlo, které ničí synovství. Ovšem Jidášův hřích je hřích světa, hřích nás všech, za který Ježíš umírá.

„Jsem to snad já, Mistře“ – V Jidášově otázce je už odpověď. Pro druhé je Ježíš Pán, pro něj jen „mistr“. Zrada na Ježíši je už to, když bychom ho považovali jen za učitele života, a ne za život sám. Ježíš se stává z učitele Pánem tehdy, když pochopím, že je mi věrný v mé nevěrnosti.

„Jsem to snad já“ - takto se ovšem z jistého úhlu pohledu ptá každý Ježíšův učedník. Jestliže nejsem na straně Ježíše, jestliže nežiji z daru, který přijímám tak, že sám dávám, jsem zavřen do svého já, jež je nepřítelem mne samého, druhých i Boha.

Jidáš tím, že ignoruje Ježíšovu lásku, ji odmítá.

Milí přátelé, nakolik nám byla žena z pondělí Svatého týdne dána jako vzor, natolik nám, v opačném smyslu, je ukázán Jidáš jako odstrašující příklad. Kéž si z toho právě my, Ježíšovi blízcí a přátelé, my, kteří s ním doslova často sedíme u stolu, dokážeme vzít náležité poučení. Amen.