Milí bratři a sestry,

sv. Pavel v jednom ze svých listů píše: „Jestliže Kristus nevstal, marné je naše kázání, marná je naše víra.“ Těmito slovy připomíná svatý Pavel s plným důrazem, jaký význam má víra v Ježíšovo zmrtvýchvstání pro křesťanské poselství jako celek: je jeho základem. Křesťanská víra stojí a padá s pravdivostí svědectví, že Kristus vstal z mrtvých.

Pokud by toto neplatilo, bylo by možné pořád ještě z křesťanské tradice utvořit řadu přínosných představ o Bohu a člověku, o tom, čím člověk je a čím by měl být – tedy jakýsi náboženský světonázor – ale křesťanská víra by byla mrtvá. Protože takto by Ježíš byl náboženskou osobností, která ztroskotala; která i ve ztroskotání zůstává velikou a může nás vést k zamyšlení, ale zůstává čistě v tom, co je lidské. Jen tehdy, vstal-li Ježíš z mrtvých, událo se opravdu cosi nového, co mění svět a lidskou situaci. Pak se stává měřítkem on, na něhož se můžeme spolehnout. Neboť pak se opravdu ukázal Bůh. U Ježíše je rozhodujícím bodem právě zmrtvýchvstání. Na něm závisí, zda Ježíš byl, anebo zda je. Uznat je, anebo je odmítnout, to se netýká prostě jedné události mezi ostatními, jde o postavu Ježíše vůbec. Když učedníci sestupovali s Ježíšem z hory Proměnění, a slyšeli od něj, že bude trpět, ale třetího dne vstane z mrtvých, rozmlouvali mezi sebou o tom, co to je „vstát z mrtvých“. Učedníci to nevěděli a museli se o tom poučit až v setkání s realitou.

Zmrtvýchvstání Ježíšovo bylo něco úplně jiného, než oživení mrtvého těla jako tomu bylo u dcery Jairovy nebo Lazara. Svědectví Nového zákona nepřipouštějí pochyb o tom, Ježíšovo zmrtvýchvstání bylo průlomem do zcela nového druhu života, do života, který už nepodléhá zákonu zrození a smrti, ale stojí mimo toto – do života, který otevřel novou dimenzi lidského bytí. V Ježíšově zmrtvýchvstání je dosaženo nové možnosti lidského bytí, které se týká všech a která člověku otevírá nový druh budoucnosti. Nový zákon plným právem neodlučně spojuje zmrtvýchvstání křesťanů a zmrtvýchvstání Kristovo: „Kristus z mrtvých vstal, a to jako první z těch, kteří zesnuli.“ (1 Kor 15,16) Odtud je zřejmá jedinečnost tohoto svědectví v Novém zákoně. Ježíš se nevrátil do normálního lidského života na tomto světě jako Lazar a další mrtví, které vzkřísil. Vykročil do života jiného, nového – do Boží šíře, a odtud se ukazuje těm, kdo jsou jeho. Zmrtvýchvstání bylo pro učedníky tak reálné jako kříž. Byli prostě přemoženi skutečností; že po veškerém počátečním váhání a údivu se už nemohli zpěčovat realitě: Je to opravdu on. Žije a mluvil k nám, mohli jsme se ho dotknout, i když už nenáleží světu toho, čeho je normálně možno se dotýkat. Ten paradox byl nepopsatelný: Ježíš byl úplně jiný, žádný oživený zesnulý, ale živý, žijící z Boha a navždy. Šlo o zcela jedinečnou zkušenost, která radikálně narušovala obvyklý prostor zkušenosti, a pro učedníky byla přesto nesporná. Odtud se vysvětluje jedinečnost svědectví o zmrtvýchvstání: hovoří se v nich o čemsi paradoxním, o něčem, co překračuje veškerou zkušenost, a přesto je to reálně přítomné.

V dějinách všeho živého jsou počátky nového maličké, téměř neviditelné – člověk je může přehlédnout. A Pán nám řekl, že „nebeské království“ je na tomto světě jako hořčičné zrnko, nejmenší ze všech semínek. Ale nese v sobě nekonečné Boží možnosti. Ježíšovo zmrtvýchvstání je z hlediska světových dějin nenápadné, nejmenší semínko dějin. Toto převrácení proporcí patří k Božím tajemstvím. Velké a mocné je nakonec přece jen malé. A tím vpravdě velikým je maličké zrnko. Tak vstoupilo zmrtvýchvstání do světa pouze v několika tajuplných zjeveních vyvoleným. A přece bylo ryzím novým počátkem – tím, na co vše tiše čekalo. A pro těch několik svědků bylo – právě proto, že to sami nemohli pochopit – událostí tak převratnou a reálnou, tak mocným dotekem, že mizela jakákoli pochybnost a oni předstupovali před svět se zcela novou odvahou a dosvědčovali: Kristus vpravdě vstal z mrtvých.

Milí přátelé, tak jak máme ve mši svaté zpřítomněnu Ježíšovu smrt: „To je mé tělo, které se za vás vydává...“, tak je zde přítomné i jeho zmrtvýchvstání: „Tvou smrt zvěstujeme, tvé vzkříšení vyznáváme...“ Jsou to dvě strany téže mince, mince, která byla zaplacena za naši spásu, a která nám otvírá bránu věčného života. Kéž si dokážeme stále lépe při každé mši sv. uvědomovat hloubku tohoto tajemství, kéž nezůstáváme jen na povrchu slov. A kéž se toto tajemství také stále více realizuje v našem každodenním životě. Amen.