Milí bratři a sestry,

i první dny Svatého týdne mají svoji mimořádnou hloubku, právě pro Boží slovo, jemuž smíme naslouchat. Dnešní úryvek patří k nejjemnějším a nejkrásnějším.

„Šest dní před velikonocemi...“ je to posledních šest dnů, v nichž nastává „Ježíšova hodina“, sedmý den bude odpočinkem v hrobě, osmý den je pak dnem, který už nezná západu. Tento začátek posledního Ježíšova týdne je jako počátek nového stvoření, světlo, které osvěcuje to, co Pán přišel naplnit do Jeruzaléma.

První den je typický právě popsanou hostinou. Neříká se, kdo hostinu koná, možná je to Marta, která obsluhuje, a Lazar, který je s Ježíšem u stolu, přičemž se zvýrazňuje Marie, a její láska k Bohu a k člověku. Slovo hostina se vyskytuje zde a při poslední večeři. Zde převládá Mariino gesto lásky, tam Pán, který bude milovat až do krajnosti a předá nám přikázání lásky: Mistr umývá naše nohy, žena pomaže vonným olejem jeho nohy. V této hostině jako by se popisoval nový život Ježíšovy rodiny, který představuje Martina služba a Mariina láska. Služba a láska byly naplněním Ježíšova života a budou i posláním jeho učedníků.

„Marie vzala libru drahocenného oleje“ Je to vonný olej. Libra je třetina kilogramu. Nard je velice vzácná vonná látka, která pochází z Indie. Ty nejlepší druhy rostou na svazích vysoko v horách. Připravuje se z kořenů kvetoucího nardu. Květ zemře, aby dal lidem vůni, která je lidem zvláštním způsobem příjemná. Evangelista Jan mluví o „drahocenném oleji“, nezdůrazňuje tolik cenu, jako spíš velkou vzácnost vonného oleje. Jidáš ho ohodnotí na 300 denárů – což je průměrná mzda za jeden rok práce.

„pomazala Ježíšovi nohy“ – Marie je zde předobraz církve. Jedinou mírou lásky je, že nemá žádnou míru. Je to odpověď na lásku Ženicha, který přichází do Jeruzaléma dát svůj život. Marie je první, kdo koná pro Ježíše to, co on udělal pro nás. Je první, kdo něco koná pro Ježíše, a On v tom nachází zalíbení: říká, že učinila „krásný skutek“ (Mk 14,6; Mt 26,10) Je to krásný skutek, který přivádí stvoření k původní kráse, ze které vzešlo: konečně tvorstvo odpovídá na lásku svého Stvořitele! V tomto gestu stvoření dosahuje svého cíle, k němuž bylo učiněno. Bůh je milující láska, přítomná všude tam, kde je milován.

„a utřela je svými vlasy“ – Rozpuštěné vlasy jsou projevem důvěrnosti, Marie neutírá nohy od slz, ale od hojně plynoucího oleje, který po nich stéká. Tentýž olej provoní Ženichovy nohy a nevěstinu hlavu.

„dům je naplněn vůní“ – děkovná slavnost se slaví v domě, v místě každodenních vztahů. Tam jsou přátelé, které Ježíš miluje; tam je Ježíš milován a tam je vůně, protože Bůh je láska. Betánie už není ohrožována zápachem hrobu, ale vůní života. V domě, kde před tím vládl nářek a smrt, zaznívá křik radosti, hlasy Ženicha a nevěsty.

Ježíš schvaluje gesto té ženy a hájí ji. A čte ho jako intuici lásky o jeho osudu. Ona pomazává jeho tělo k pohřbu, když je ještě živý. Nejde tedy o poctu zesnulému, ale o lásku k Živému. To, co ta žena koná, je zvěstování vzkříšení, odpověď lásky na lásku, která dokáže darovat život.

Marie zobrazuje církev, snoubenku, která odpovídá na Ježíšovu lásku, kéž je příkladem a vzorem i pro nás. Amen.