23. březen 2021

Tak pomalu nám končí doba svatopostní, příští neděle je nedělí pašiovou, nebo-li květnou, zaznělo v nedělních ohláškách. Dlouhá doba postu se pomalu schyluje ke konci, abychom mohli opět prožívat blížící se svátky...

V dnešním pozdravu od přátel, jsem nalezla tato slova: „Současná situace skutečně nebývale přeje hlubšímu a intimnějšímu prožívání čehokoliv. Najednou všechen ten balast a pozlátko, ty zbytečnosti a marnivosti jakoby zmizely... Najednou žijeme prostěji, skromněji, jednodušeji a klidněji.“ Tedy slova, která dokonale vystihují postní dobu.

Když jsem se zaposlouchala do nového přednáškového cyklu Svatí promlouvají – Sv. Josef, pochopila jsem, proč je právě Slavnost sv. Josefa, snoubence P. Marie slavena v březnu v době postní. Neboť Sv. Josef uměl dokonale naslouchat hlasu Hospodinova. Apokryfy, které popisují způsob, jak byl vybrán sv. Josef za snoubence P. Marie v jeruzalémském chrámě, vystihují plně jeho osobnost. Ze všech předních izraelských mužů, kteří přišli do jeruzalémského chrámu, nikomu poutní hůl nerozkvetla. Byla to hůl sv. Josefa, který přišel poslední, unavený, zaprášený a na rozdíl od urozených, to byl obyčejný řemeslník. Když položil hůl na oltář a velekněz pronesl modlitbu hůl rozkvetla květy... To byl ten pravý snoubenec pro budoucí Matku Spasitelovu.

Když Josef zjistil, že Maria je v požehnaném stavu, musel prožívat nejistotu a nerozuměl tomu všemu. Věděl, že musí Marii ochránit, a proto ji propustit. Hospodin skrze svého posla, zjevil ve snu Josefovi tajemství zrození Spasitele světa. A Josef konal, nikdy se netrápil otázkou: „…a co tomu řeknou lidé!“ Když se vydal s Marií na cestu, dle příkazu ke sčítání lidu do města Davidova, ze kterého pocházel, nebyla to snadná cesta. Dítě se mělo narodit každou chvíli. A Josef šel, byl poslušen. Měl víru, měl jistotu, že Hospodin je s ním, s jeho snoubenkou i s dítětem. Se vší zodpovědností přijal úkol pěstouna, ochránce Marie a otce Dítěte, kterým byl před úřady. Ne jeho vůle se plnila, ale on Josef, plnil vůli svého Boha Hospodina.

Když se dítě narodilo v chladné stáji, či jeskyni, ne v idylickém Betlémě, jak jej známe, opět to bylo všechno nové a zvláštní. Klanící se pastýři, návštěva a dary mudrců z Východu a také zloba Herodova. A opět v noci ve snu dostává další pokyn. Dítě je v nebezpečí! Rychle probouzí Marii, berou pouze do nejnutnější a prchají do Egypta, do neznáma a do nejistoty. Projít cestu z Betléma až do Egypta nebyla cesta rájem, ale pustou a nehostinnou pouští. Vedle divokých zvířat, jedovatých hadů, lze také narazit na lupiče, kteří nejen, že člověka oberou o všechno co měl, ale také jeho samotného často prodají do otroctví. A Josef neprotestuje, vezme matku a dítě a odchází do temnoty noci a nejistoty dnů nadcházejících, aby zachránil to nejdražší, co je mu svěřeno.

Když se někomu ztratí dítě, je to zlé, v dnešní době máme moderní techniku, která dokáže rafinovaně vystopovat kohokoliv i ztracené dítě. V době, kdy se dvanáctiletý Ježíš ztratil při pouti do jeruzalémského chrámu, to bylo těžké hledání… Tři dny nejistoty, výčitek, hledání, kdy spolu s Marií procházeli všechna navštívená místa, a syna nenalézají… Na konci hledání vchází do chrámu, kde Ježíš rozmlouvá s učiteli, kteří jsou udiveni nad jeho moudrostí. Jaká úleva, veškerá úzkost a únava mizí, jen když se mohou znovu obejmout…

Není svatý Josef vzorem pro nás všechny ve své poslušnosti a plnění Boží vůle? Ukazuje nám, zvláště v postní době, jak máme následovat Boha a konat Jeho vůli. On nás vyzývá, a pokud my odpovíme Ano, tak jako sv. Josef, potom se máme sami „umenšovat“, aby On Bůh mohl v nás růst. To je myslím hlavní smysl postního období. Máme plnit Jeho vůli, ne svoji a ještě se ji i snažit prosazovat.

Satan pokoušel P. Ježíše na poušti, když mu odhalil všechno bohatství světa, ukázal moc světa a řekl: „Toto všechno Ti dám, pokloníš-li se mi a uznáš mne za svého Pána.“ Tedy ukázal mu vše, po čem každý člověk touží, bohatství i moc. Možná i my snadno podlehneme pokušení, když sláva či úspěch je tak sladký, již slyšíme: „Bylo to dobré, ještě že jsi to udělal(a)“.  Ne podle společného plánu, ale podle vlastního, neboť tak to vždy děláme. Vždyť z toho nemám prospěch pouze já, ale to je dobré pro celé společenství, já mám s tím pouze starosti. Přátelé, vždyť v tomto okamžiku můžeme být tou nataženou nohou, o kterou zakopne ten, který nese svůj životní kříž, stejně jako Spasitel na cestě křížové… a pokud se nám dostane výtky, potom ji přijměme v tichosti své komůrky a nechoďme s tím na náměstí.

Než doba postní skončí, zamysleme se nad vším, co jsme v této době prožili, nad zvláštností letošní postní doby, kdy jsme díky různým opatřením uzavřeni a omezeni. Rozjímejme o tom a uvažujme o všem stejně jako to dělá P. Maria a určitě i sv. Josef. Potom se neuzavřeme ve svém srdci před radostnou zvěstí, kterou nám přinese Zmrtvýchvstalý o nedělním ránu. Jedině tak můžeme najít pravý smyl Veliké noci …