1. červenec 2015

Alfa a omega je vyznačena na stropě presbytáře halenkovického kostela. Dvě jisté, absolutní hodnoty stejně jako narození a smrt. Stojíme tu dnes před svatostánkem, poslední červnovou sobotu L.P. 2015, v připomínce 100. výročí narození zdejšího rodáka P. Josefa Zlámala. U obětního stolu je čtveřice kněží, které si sem svým odkazem povolal sám P. Zlámal. A oni jeho volání vyslyšeli.

Zda byly Halenkovice již svědkem setkání duchovních takového formátu? A stane se tak ještě někdy? Chrámem se nese náš zpěv. Je z něj cítit síla, odhodlání i oddanost. Kdo zpívá, modlí se dvakrát, říkávali mi vždycky coby malému klukovi. Dnes se snad opravdu pokládáme do celého obřadu plněji a dvakrát. Bodejť, ke slavení dnešní mše svaté jsme se sešli z různých koutů naší vlasti právě díky P. Zlámalovi. A ten nedělal věci polovičatě, ba víc, uměl dostát svým povinnostem a žít v Pravdě. Jeho osud je pro nás mementem, tak by měla vypadat i naše pouť z alfy do omegy.

Stojíme společně u hrobu P. Zlámala, ve kterém čeká na slavné vzkříšení těla a stěží lze hodnotit, je-li nás tu mnoho či málo. Vítr k nám přináší vůni kvetoucích lip a slunce nás zalévá svými paprsky. Pohlížím z malebného halenkovického hřbitova na protější zelené stráně a rozumím tomu, že P. Zlámal spočinul právě zde, doma mezi svými. Zvon odbíjí poledne a poslední modlitby znějí z našich úst.

P. Zlámal nezmizel a neodešel, je tu stále s námi, přímo v nás. Na takové lidi se nedá (a nemá) zapomenout. Jeho odvaha a statečnost a mnohé další, nechť je nám vlastní v každém všedním dni. Ať jsme i my, stejně jako on, za všech okolností oddanými služebníky našeho Pána.