30. březen 2025

Ó hory, tajemné, osamělé a majestátné… Jak hezky tam bylo! Medvědy jsme na svých stezkách nepotkali a kupodivu, věřte nevěřte, nepotkali jsme ani živáčka. Sami uprostřed skal a divoké přírody, zatímco většina občanů České a Slovenské republiky dávala přednost pohodlí svých obývacích pokojů. O to mocněji na nás ve vichru a dešti působila atmosféra hor a o to soustředěněji mohl člověk vnímat niternou krásu stvoření…

Však každá hora má svůj vrchol a byť je zážitek z dosažení jejího vrcholu uchvacující a umocněn blízkostí milovaného člověka a veškeré krásy vůkol, přichází pak i cesta z vrcholu zpět. Zkušení turisté ba dokonce horolezci často zastávají názor, že cesta dolů je horší než ta nahoru… 

Ano, opusťte tu ryzí krásu, klid a ticho vrcholků a sejděte rázně do hluku, marasmu a starostí údolí. Leč takové jsou cesty, takové jsou i stezky našich životů, tak se vinula i cesta života našeho Pána Ježíše Krista.

Lopotit se k dosažení vrcholu, strádat únavou a žízní, překonat sám sebe a radovat se z dosažení cíle. Pak zatnout zuby a směřovat do roklí a mnohdy na dno propastí. Padat a hledat sílu znovu vstát. Zvedat se pod přívalem těžkostí a bolestí znovu a znovu, aby se v bahnu dna propasti člověk neutopil a dostal se na pevnou zemi. Prodírat se houštím s vidinou toho, že směřuji k dalšímu vrcholu a na stezce nejsem sám (Jan 14,6). 

Ano, stezky Páně jsou křivolaké, plné zvratů a překvapení, nástrah a překážek (Mt 7,14). Život není procházka po vyasfaltované cyklostezce, kdy od počátku dohlédnu na její konec, jak je rovná, upravená a přehledná (Mt 7,13). Stezka života, cesta Páně, to je dobrodružství a fascinující zážitky na každém kroku. To vše s vědomím, že nás Pán doprovází a není nám naloženo nikdy víc, než uneseme…. (Žalm 55,23).