24. srpen 2022

Tak nám ty letní prázdniny zase pěkně utekly. Děti se brzy vrátí do škol a nám zůstanou vzpomínky na prázdninové zážitky, které nás zahřejí v nadcházejících podzimních dnech. Pro mě jedním z těchto příjemných zážitků bylo setkávání u jezera. Během léta se uskutečnily tři mše svaté na břehu jezera Sever nedaleko Spytihněvi. Každá z těchto mší byla jiná, pokaždé se tam sešla jiná parta lidí a pokaždé se objevil někdo nový, kdo dříve na mši u jezera ještě nebyl.

Na první, červencové, mši se nás sešlo poměrně hodně - lidé z Halenkovic, Spytihněvi i dalších farností. Při kázání jsme se zamýšleli nad Genezaretským jezerem, u kterého Ježíš učil a kázal a u kterého se scházeli učedníci, a nad tím, že i my tady máme takové jezero, které vytváří místo pro modlitbu a pro společné trávení času. Po mši svaté jsme vytáhli paddleboardy, windsurfing i gril, a dokonce jsme si zahráli i petanque. Třešničkou na dortu bylo nachystané občerstvení a točené chlazené pivo a limo od rodiny paní, která tam s námi oslavila své kulaté narozeniny.

Druhá, srpnová, mše vyšla také do krásného letního počasí. Bohužel kvůli nemoci jsme se nemohli zúčastnit, ale doslechli jsme se, že tentokrát byla mše v menším počtu lidí, především ze Spytihněvi, ale dokonce i z Babic.

Třetí, taktéž srpnová, mše už nám tolik nevyšla kvůli počasí. Ačkoli už před začátkem mše nám všem bylo jasné, že se na nás valí “pěkný“ liják, spoustu lidí to neodradilo a k jezeru se přesto vydali. Autem, na kole a mnozí přišli i pěšky. Netrpělivě jsme čekali, jestli se počasí umoudří a budeme moci se slavením mše začít, ale po chvíli postávání v dešti jsme pochopili, že dneska to opravdu nevyjde. Aby naše zklamání nebylo takové, rovnou jsme se domluvili na další termín mše, a to v pátek 2. září.

Možnost přijít ke krásnému farnímu jezeru a zaplavat si nebo si půjčit paddleboard se nám zalíbila, a tak jsme rádi ve volných chvílích k jezeru jezdili i mimo termíny konání mší. Často jsme se tam setkali i s otcem Tomášem. Naučil nás jezdit na paddleboardu a časem jsme pro změnu začali zkoušet i windsurfing – no a o zábavu bylo postaráno. Na závěr dne, vysíleni ze sportu, jsme si obvykle na malém grilu připravili nějaké to jídlo. Abychom znali alespoň nějaké windsurfingové základy, pozval otec Tomáš na jezero zkušené surfaře, kteří nám a dalším halenkovským farním nadšencům techniku trochu vysvětlili a ukázali, jak vypadá opravdový windsurfing.

Každé takové setkání bylo inspirativní, zábavné i poučné. Často jsem se dozvěděla něco nového nejen o windsurfingu, ale i o víře. A já doufám, že příležitostí k setkávání s otcem i všemi dalšími farníky bude i nadále spousta, a to nejen u jezera. Právě během takových setkání můžeme jeden druhého poznávat, utužovat přátelství a pomáhat si na cestě za společným cílem – Kristem.