23. leden 2021

Jsem nezřízeným optimistou, co se týče odhadu počtu věřících, sledujících dění v matce církvi. Zcela jistě je v tyto dny stále dost těch, kteří mimo kontrolování počtu volných lůžek v nemocnicích zvládají s nadějí v milosrdenství našeho Pána i žít své běžné životy, prožívat všední životní radosti i strasti. Těmto bratrům a sestrám pak jistě neuniklo (zbylým se to tímto dává na vědomí), že období od 08.12.2020 do 08.12.2021 je vyhlášeno zvláštním papežským dekretem za Rok sv. Josefa. Toť jistě dobrá zpráva k radosti celých Halenkovic, neboť Boží dům je zde sv. Josefu zasvěcen. Papež zároveň adresoval při té příležitosti církvi apoštolský list Patris corde (Otcovským srdcem), s jehož částečným obsahem jsme se mohli seznámit v letošním druhém čísle Katolického týdeníku.

Papež František velmi přívětivě, hluboce a bohatě vykresluje obraz tohoto navýsost oblíbeného světce. Budete teď svědky mého návratu do minulosti… Měl jsem od dětství ke sv. Josefu velký respekt a úctu. Nezapomenutelné jsou pro mne obrázky založené v kancionálech (či Božích cestách, jak se tehdy ještě říkalo). Vidím dodnes ona vyobrazení Svaté rodiny a sv. Josefa. Josef byl často zachycen s vyhrnutými rukávy při práci. Přepásán zástěrou, s pilou či jiným tesařským nářadím v ruce. U něj dítě Ježíš a Maria. Působil na mne vždy nenuceně takovým tím mužným, správně chlapským dojmem. Prostě člověk, kterému můžete věřit, který vás nezradí, hned tak něčeho se nelekne, se vším si poradí. Je plný rozvahy, odvahy, síly a umu. Ano, je to ten správný chlapík a táta do rodiny, který umí zabrat, když je potřeba. Umí být na svém místě v ten pravý čas. Tatínek, co dokáže neutéct od svých povinností a vytrvat… Mnohé z těchto mých pocitů a představ opisuje i papež František a jsem tomu velmi rád.

Sv. Josef byl mimo jiné dobrou hlavou své rodiny a pozemským otcem Ježíši. Je pro nás nejen vzorem naplnění otcovství, ale též dává příklad výchovy k synovství. Otec má být skutečně otcem v plnosti významu tohoto slova, ale i syn má dojít k naplnění svého synovství. I díky Josefově škole mohl Ježíš vnímat vůli svého nebeského Otce a tuto poslušně k naší spáse naplnit. Byť krůpěje krve kanoucí z jeho tváře vprostřed noci probdělé v Getsemanech hovoří o dění v jeho nitru (a nám tak známém zápasu s úzkostí a strachem) dostatečně jasně. Ježíš tedy naplnil Otcovu vůli a vyšel přitom z toho, čemu se vyučil u Josefa. Kéž i nám je sv. Josef vzorem houževnatosti, statečnosti, rozhodnosti, trpělivosti a pokory. Kéž nás vyučí jak v otcovství, tak v synovství!