Radostná neděle

adventní věnec
17. prosinec 2019

Když zapálíme třetí adventní svíci, víme, že do Štědrého dne už moc času nezbývá. Vždyť samotný název - neděle radostná vypovídá o radosti z blížícího dne narození Páně. Odtud i růžová barva, tedy červánková.

Pravdou je, že mnozí propadají skepsi, neboť nestihnou vše uklidit, vyzdobit dle nejnovějších moderních trendů a shánět dárky dle top pořadí. Tak to vykresluje dnešní reklama, co vše musíme udělat pro zdárný průběh Vánočních svátků. Zapomene však říci, že po takovém shonu v ten nejkrásnější den upadneme pod tíhou povinností do „bezvědomí“.

Naproti tomuto pohledu, máme i jiný pohled, a to pohled křesťanský. Advent je dobou radostného očekávání příchodu narození Spasitele, tj. Krista Pána. Jak přibývá světla od rozžatých svící na adventním věnci, tak více se naše srdce touží setkat s Tím, který přišel, aby nám přinesl spásu.

Nemusí být vždy všechno podle módního trendu, uklizeno lépe než na operačním sále, pečlivě vybrané a překrásně zabalené dárky z katalogů vyskládané pod vánočním stromečkem s vyřezávaným betlémem. A všechno kolem je chladné, strojené. Jediné co zde chybí, je vzájemná láska, porozumění a „teplo rodinného krbu“.

Mám za to, že celý tento předvánoční shon je k ničemu. Každodenní setkání celé rodiny u adventního věnce při chvíli ztišení a společné modlitbě, přinese ten nejkrásnější dar, totiž poznání, že jsme zde jeden pro druhého a radostné očekávaní svátečních dnů nám dokáže darovat ty nejkrásnější Vánoce. Kdy není třeba velkého shonu, bláznivého úklidu, nákupu drahých dárků, neboť to, co nelze nikde koupit jsou radostné oči dětí, objetí vyjadřující lásku manžela či manželky, mít čas pro toho, kdo jej potřebuje a nesledovat ručičky na hodinách, jak rychle obíhají v kruhu. Hlavně je to rodinná pohoda, která vládne u nás doma nejen dle kalendáře o štědrovečerní večeři, ale po celých 365 dní v roce.  

Letošní radostnou neděli jsme měli vskutku radostnou, neboť naše děti přinesly svého prvorozeného syna Jiřího, do chrámu, aby přijal svátost křtu. Byla zima a dešťové kapky hustě skrápěly studenou zemi. Když jsme vycházeli po mši sv. z kostela vycházelo slunce a hřejivými paprsky prozářilo vše kolem. Tedy radost z dalšího dítěte božího a také poznání, že Světlo prozáří temnotu a zažene chlad…