17. červenec 2015

Při návštěvě tohoto poutního místa jsem si vždy vybavila vyprávění stařenky, jak halenkovští putovali dva dny na pouť na Provodov. V sobotu odpoledne vyjeli sedláci s povozy, ke kterým se přidali i ostatní. Noc ze soboty na neděli strávili již na Provodově v noclehárně, nebo také na slámě na povozech, a po nedělní poutní mši svaté se vydali na cestu zpět.

Když jsem před nějakým rokem přicházela k poutnímu kostelu P. Marie Sněžné, na místě zvaném Malenisko, spíše jsem si připadala jako v alpské vesničce. Ke kostelu vede strmá cesta vzhůru, kolem les tvořený statnými duby a buky, ticho a pouze zpěv ptáků… Vrchol hřebene však není vidět, vydáme-li se po křížové cestě, která je velmi strmá dostaneme se až na vrchol hřebene Brdo.

Na počátku 18. století patřil Provodov, ležící na rozhraní Slovácka a Valašska, do luhačovického panství. Toto období bylo velmi smutné, neboť krutí uherští povstalci pustošili na Valašsku i Slovácku jednu vesnici za druhou, pálili, loupili, vraždili a odvlékali lidi do zajetí.

Z historie poutního místa se dozvídáme, že mlynářka Anna Vlaštovicová z Dolního provodovského mlýna trpěla těžkou oční nemocí. Byla velkou ctitelkou P. Marie a denně se modlila nejen o navrácení zdraví, ale také i za lepší časy. Roku 1711, před svátkem Nanebevstoupení Páně byla mlynářka ve snu vyzvána bělovlasým stařečkem, aby ho následovala. Šel s ní na Malenisko. Několik kroků od velké lípy zastrčil hůl do země a pravil: "Zde je voda, která bude uzdravovat nemocné na těle i duši." Poté stařeček zmizel. Druhý den šla do pozlovického kostela na bohoslužby, a viděla, že na místě označeném ve snu, je hůl a u ní prýští pramének vody. Umyla si zde vodou nemocné oči a cítila, že lépe vidí. S velkou radostí spěchala do Pozlovic, ale o svém uzdravení nemluvila. Po několika měsících přišel k mlynářce stařeček a důrazně ji napomenul, aby o uzdravující vodě řekla i jiným.

Od roku 1712 začínají lidé putovat na toto místo Vizovických vrchů, každý rok zde přibývalo zázračných uzdravení. Ty jsou zaznamenány v Pamětní knize provodovského kostela.

Obraz P. Marie byl přivezen z Vídně v roce 1710. Obraz Matky Boží kojící (P. Marie Provodovské) je jedinečný svého druhu v celé střední Evropě. V Čechách se nachází pouze tři obrazy P. Marie kojící – Provodov, ve Vyšším Brodě a v kostele P. Marie pod řetězem na Malé Straně v Praze.

Když roku 1720 onemocněl majitel luhačovického panství hrabě Wolfgang Serenyi, vzkázala mu mlynářka Vlaštovicová prostřednictvím pozlovického faráře P. Tobiáše Kotáska, že ho P. Maria uzdraví, ale chce, aby na Malenisku u pramene nechal postavit kapličku. Nejprve zde dal vystavět dřevěnou kapli, později zděnou s oltářem.

Nová Mariánská svatyně byla slavnostně posvěcena na svátek Panny Marie Sněžné 5. srpna 1735. Poutníků přibývalo, bylo nutno kapličku přestavit a rozšířit. Od roku 1750 stojí dodnes tento barokní poutní kostel. V roce 1752 zde byl ustanoven první duchovní správce. Současná Křížová cesta pochází z let 1917 – 1918 a je již třetí v pořadí.

Aby bylo možno přijat větší počet poutníků, byl vystaven koncem minulého století venkovní oltář, v jehož blízkosti se nalézá vodní kaple, kde vyvěrá voda.

Provodovské poutě:

• Pouť hasičů – první neděle v květnu

• Pouť matek – druhá neděle v květnu

• Pouť farnosti – druhá neděle v červenci

• Hlavní pouť – neděle po slavnosti Panny Marie Sněžné (5.srpna)

• Dušičková pouť – se světelným průvodem na hřbitov na ukončení poutní sezóny – předposlední neděle v říjnu

Mše svaté jsou slouženy v neděli v 10:15 hod., v poutní sezóně v 10:15 a 14:30 hod.

Více na www.malenisko.cz