5. března 2014

Závěrem měsíce února nebo v prvních dnech měsíce března se v litugickém kalendáři objeví "popeleční středa", která je vstupní branou do kající doby svatopostní. Mnoho lidí spojuje tento mezník plynoucího roku s představou čehosi nepříjemného. Mají dojem, že toto období je určitým způsobem okrádá o radosti z života. Zapomínají, jaké přednosti doba předvelikonoční přináší.

Každý sportovec musí k dosažení vytčených cílů projít tréninkovými útrapami. Kolik úsilí jsou lidé schopni vynaložit pro získání medailí, jsme mohli pozorovat např. při nedávných olympijských hrách v Soči. Podobný „trénink“ potřebuje i lidská duše, aby se dopracovala k vítězným vavřínům mnoha ctností. K dosažení patřičného duchovního pokroku je třeba jít cestou sebepřemáhání, odříkání, nejrůznějších cvičení a správných návyků.

"Kdo sejí v slzách, žnout budou s jásotem", říká žalmista. A naši rozumní a zkušení předkové to vyjadřovali rčením: "Komu se nelení, tomu se zelení." Zpravidla každý lék má nahořklou chuť. Když nemocný člověk hledá ztracené zdraví, nehledí na oběti s tímto úsilím spojené.

Křesťané s hlubší vírou berou vážně období čtyřicetidenního postu před velikonočními svátky. Dovedou pochopit důležitost náročných požadavků církve, která v postní době vyzývá k častější modlitbě, ke skutkům sebezapření v každodenních maličkostech nebo k velkorysým almužnám ve prospěch strádajících. Těmito okolnostmi ožívá duch horlivosti prvotní církve, která vychovala řadu vynikajících osobností, schopných obohatit okolní svět.