20. listopad 2014

Před časem jsem psala o návštěvě u přátel v holandském Gietnu. Manželé Jaap a Johana Wedovi, jako dobří hostitelé, se dosti dlouho před mým příjezdem zajímali a sondovali, co bych chtěla vidět a poznat z Holandska, a jaké mám plány na dobu strávenou v jejich rodině. Jedním z mých přání bylo navštívit Amsterdam, objevovat jeho kanály a případně navštívit Muzeum Vincenta van Gogha. Vše ostatní jsem nechala na starost Jaapa a Johany.

Jaap byl středoškolský učitel matematiky a fyziky, díky svému koníčku cestování, poznávání, dějepisu a týdnu prázdnin společně s Johanou připravili úžasný poznávací program na celý týden. Kde byl zahrnut Amsterdam s muzeem Gogha, Afsluitdijk – dálnice, která byla postavena na kamenném valu uprostřed moře, návštěva Heringsu, bývalého koncentračního tábora, v jehož okolí je v lese umístěna naučná stezka a prochází se lesem po dřevěném deskovém chodníku, holandský skanzen s větrnými mlýny a výrobou delfské keramiky a mnoho dalšího. Nechci zde popisovat, co všechno jsem díky jejich pozornosti poznala, navštívila a co všechno jsem prožila, ale bylo toho mnoho.

Když jsem v sobotu zaklepala na dveře jejich domu, bylo to srdečné a nefalšované přijetí u přátel, které máme rádi. Následovalo povídání u večeře až do půlnoci a tak jsme končili každý den. Neustále bylo o čem povídat.

Velmi jsem ocenila nabídku návštěvy Utrechtu, kde jsme navštívili katedrálu a křesťanské muzeum v Konventu sv. Kateřiny. Myslím, že zde jsem pomalu začala chápat vznik reformace i tajných kostelů pro katolíky, rozdíly mezi protestantským chrámem a katolickým.

Wedovi mne dokázali velmi prostě vtáhnout do celé rodiny. Navštívili jsme Johaninu sestru, k níž přišli další sourozenci i s dětmi, a společně nás bylo v jídelně víc než dvacet. A byl to úžasný večer, kde člověk dokázal prožívat radost ze setkání celé rodiny, zvláště ze srdečného setkání a vzájemných vztahů uvnitř tohoto rodinného společenství, a aniž bychom se nadáli odbíjely hodiny půlnoc.

Za celý týden, jsem nezažila, že bych byla nucena v průvodci hledat zajímavosti země. Vždy zde byli přátelé, kteří zvládli naplánovat a uskutečnit výlety, uvařit večeři a Johana připravit sendvič na výlet v průběhu dne. Zvlášť krásné byly večery, jelikož jsem svou návštěvu uskutečnila v říjnu, to se začíná den krátit, tak jsme seděli v pokoji při tlumeném světle, upíjeli čaj nebo kávu a povídali jsme si. Nemyslete, v Holandsku to není o plných stolech jídla. Vždy byl na tácku připraven počet zákusků nebo laskomin dle počtu stolovníků a mlsky se občas vytáhly ze skříně, nabídlo se všem a opět se ukryly za dveře skříně.

Po týdnu stráveném v přátelském prostředí jsme se v sobotu ráno loučili. Bylo to opravdu krásné loučení přátel. Jaap nastínil trasu, Johana připravila sendviče na cestu a také něco na památku - krabici jarních cibulek, abychom měli kousek Holandska i na naší zahrádce, kus pravého holandského sýra, kakao i čokoládové drobení...

I když jsme se ještě několikrát setkali v Praze i na Moravě, neustále vzpomínám na prožité setkání v Gietnu. Johana již odešla na věčnost, ale uvnitř vždy zůstane vzpomínka na večerní povídání či chvíle strávené na společných výletech...

Po nádherném týdnu v Holandsku, jsem navštívila za delší dobu také své přátele v jižních Čechách. Dostala jsem klíče od jejich volného bytu. Prosím tě, když budeš něco potřebovat zavolej, jsme na chalupě, tak se můžeš kdykoliv zastavit. Je tu moc hezky, určitě se Ti bude v tomto kraji líbit. V knihovně jsou průvodci, tak si můžeš vybrat kam se vydáš...

I v jižních Čechách byla pěkná dovolená, spojená s poznáváním a objevováním nových a neznámých míst, ale bylo to jiné. Občas mi chybělo teplo, pohoda i bezpečí, které vyzařují z upřímného přátelství. A obrázek, který visel téměř v každém domě, vyjadřoval: "Host do domu, Bůh do domu" potvrdil, mé prožitky strávené mezi přáteli. Myslím, že nemusím každý den dlouho telefonovat s přáteli, ale věřím, že mnohdy myšlenka na ně a krátká modlitba je více. Budou-li v nesnázích, jsem tu pro ně a mohu s nimi tak společně prožívat radost, nebo naopak být s nimi a pomáhat jim v jejich trápení, nemoci i samotě...

Nedávno jsem dostala od své kamarádky malou kartičku na které stojí: "S opravdovými PŘÁTELI jsou dobré časy lepší a špatné časy snazší".

Dobrých přátel přece není nikdy dost, a není místa, okamžiku a situace, kde bychom nemohli potkat člověka, z nějž se může stát náš blízký přítel.