14. říjen 2014

Před několika lety jsem díky pozvání přátel prožila společně s nimi neděli v Gietnu. Gieten je malé město v severní části Holandska, v provincii Drenthe. Manželé Jaap a Johana měli téměř stejně staré děti jako jsem já. Maja i Keez již měli své rodiny a často své rodiče navštěvovali.

Neděli tráví holandské rodiny společně. Je to den, kdy víc, než kdykoliv jindy mají více času pro sebe. Po ranní účasti na bohoslužbách se rodina sešla u společného čaje. Často přijíždějí ke svým rodičům již odrostlé děti s vlastními ratolestmi. Hovoří se o všem možném, o dětech, o práci, o uplynulém týdnu, co přinesl a čím obohatil jednotlivé členy.

Následuje nedělní společný oběd. Je to jiný den, než ostatních 6 dní, neboť ve všední dny se rodina zpravidla schází až u společné večeře. Společná modlitba před jídlem dokáže všechny sjednotit. Byla jsem překvapena rozmanitými druhy salátů a zeleninové přílohy. Musím dát za pravdu průvodci, který upozorňoval na množství zeleniny v jídelníčku. Na závěr malý dezert. Oběd byl u konce a náš hostitel bere do rukou knihu knih a čte z ní krátký úryvek.

Byla to krásná sluneční neděle a proto Jaap navrhl pozvání na procházku spojenou s poznáváním tohoto kraje. První zastávkou na naší cestě bylo muzeum megalitické kultury, první kultury v této části země. Bylo velmi zajímavé, kolik rodičů s dětmi jsme zde potkali. Děti měly v muzeu svůj koutek, ve kterém si mohly stavět své kamenné stavby, spoustu pastelek a fixů, kterými mohly namalovat své zážitky, či předměty, které je zde upoutaly. Ani v lese to nebylo jiné. I zde rodiče prochází se svými dětmi po naučných stezkách nebo upřednostnili pohled do korun stromů. Díky železné konstrukci, je umožněna procházka ve výšce cca 6 m nad zemí. Rodiče svým ratolestem vysvětlují, ukazují a hlavně jsou šťastni, že neděle může být společně prožitá.

Začíná se šeřit, když otvíráme dveře domku svých hostitelů. Na stole plápolá svíčka a vše je tlumeně osvětleno. Všichni jsme příjemně naladěni a příjemné prostředí otevírá různé otázky, na které si vzájemně odpovídáme.

Než jsem usnula, ještě jsem rekapitulovala prožitý den. Ať chci nebo ne, začínám srovnávat. Kolik rodin tráví neděli podobně. Zdá se mi, že pořád nám chybí spousta času. A ani neděle není tím spojovacím článkem, který dokáže rodinu stmelit. Kolik z nás dává přednost odpočinku před prací.

Projíždíme-li naší krásnou zemi, není mnohdy znát rozdílu mezi nedělí a všedním dnem. Když pozoruji rodiny ve svém okolí, nezdá se mi, že by se všichni rodiče snažili poctivě splnit svoji vychovatelskou povinnost a děti stejně jako ve všední den i v neděli vychovává ulice nebo obchodní centrum. Nechci nikomu ublížit, ale asi jsme zapomněli na Desatero, když si nedokážeme uvědomit velikost tohoto dne, který sám Hospodin ustanovil dnem odpočinku.