V tomto roce slavíme Rok rodiny. Zajímavým a možná trochu opomíjeným tématem jsou senioři - naše babičky a dědečkové. Jsou naší součástí bez nich bychom nebyli.

Velmi často se setkáváme s nevědomostí mladých lidí. Myslí si, že dědeček kráčející před nimi po chodníku je zdržuje schválně a ani je nenapadne, že ve stejném věku jako jsou nyní oni, by je s přehledem porazil v běhu na 5 kilometrů a dal by všechno na světě, kdyby teď mohl jít rychleji. U starších lidí se zhoršuje krátkodobá paměť a tak se stává, že často vyprávějí dokola příběhy ze svého mládí, zapomínají a nás to někdy zlobí. Stáří je nevyhnutelné a lidé nemohou za to, že jsou pomalejší, občas zapomínají, mívají pochmurnou náladu. Často od nich slyšíme jaká je ta dnešní mládež... Myslím si, že mají pravdu, ale měli pravdu i stařečkové, kteří stejnými výtkami častovali je, když byli mladí. Společnost se vyvíjí a čím je člověk starší, tím hůře snáší změny.

A jen tak mezi námi o něco mladšími: "Smějeme se pořád na všechny kolem sebe? Nemáme někdy špatnou náladou? Nejedeme někdy v autě příliš pomalu, protože se nad něčím zamyslíme? Nejsme naštvaní, když nám někdo změní harmonogram dne?"

Já bych se na všechno podívala raději z druhé strany. Starší lidé mě naplňují neuvěřitelnou radostí. Můžeme jim totiž pomáhat. A pomoc bližnímu je jedna z nepovznášejících věcí. Pomozte paní sousedce s nákupem z obchodu, zastavte se s dědečkem a zeptejte se, kolik sklidil tento rok trnek, posekejte jim zahradu a hlavně naslouchejte jejich příběhům. Starší lidé jsou nevyčerpatelnými studnicemi moudrosti. Jejich příběhy jsou úžasné, otevírají nám vůně časů, kdy jsme ještě nebyli na světě. Raduji se z každé chvíle strávené s nimi.

Vyprošujme všem boží požehnání, aby podzim svého života trávili, co nejlépe. Upřímně doufám, že si na tento článek, který píši, vzpomenu, až budu stará a budu hořekovat, jak ta dnešní mládež je zkažená, a že za našich mladých let to bylo úplně jiné.

Takže naše milé babičky a dědečkové: "Máme Vás rádi". Prosíme, mějte s námi mladšími trpělivost. Víme, že jsme někdy příliš zbrklí, chceme mít všechno hned a neustále někam nesmyslně spěcháme. Tak se nebojte nás zastavit a poprosit o pomoc, vždy vám rádi pomůžeme a budeme vám dělat společnost. Propojme se napříč všemi generacemi vzájemnou modlitbou, abychom žili ve vzájemném souznění a toleranci. Děkujeme.