Slunce ať svítí kde jsi Ty!
17. července 2014
Sedím u notebooku a celou svou bytostí se soustředím na rozdělanou práci. V uchu mám sluchátko a poslouchám sonátu od Beethovena...
Z ničeho nic a není vůbec podstatné proč, se mi notebook vypnul. S úlekem jsem zahlédla nehezký obličej. Viděla jsem sama sebe, tak strašně jsem se mračila, že jsem se málem nepoznala. Představila jsem si kolegy, kteří kolem mne procházeli a museli se dívat na to mračící se stvoření.
Ihned jsem si vybavila svou oblíbenou píseň z dětství a vzpomněla si, s jakým nadšením jsme ji vždy zpívali. Ono ji snad ani nejde zpívat a mračit se :
1.
Nečekej na svůj den, na svůj velký čin,
každá chvíle se ti nabízí.
Lásku Krista přinášej všem bratrům, sestrám svým,
slunce ať svítí, kde jsi ty.
Ref:
Slunce ať svítí, kde jsi ty,
slunce ať svítí, kde jsi ty,
ať ozáří celou zemi, všechno zlé ať v dobré změní,
slunce ať svítí, kde jsi ty.
2.
Nejsi sám, je tu Pán, on je blízko nám,
na cestách nás všude provází.
Ruku v ruce jdi s ním dál a odolávej tmám,
slunce ať svítí, kde jsi ty.
3.
Staň se solí, staň se kvasem chleba nového,
po němž náš svět tolik hladoví.
Staň se svící, která světlem Božím zářit smí,
slunce ať svítí, kde jsi ty.
Vzpomněla jsem si opět a znova, že jsme zde, abychom byli svící, která má zářit do světa. Možná nedozáříme až do Afriky, ale můžeme zářit alespoň v naší vesnici, škole, v práci. Zkusme však zářit tam, kde je to nejvíce třeba. Pronikněme svým světlem do srdcí těch, kteří to nejvíce potřebují. Je tak jednoduché smát se a rozdávat vlídná slova přátelům. Usmějme se však na toho, kdo nám ublížil, pochvalme toho, kdo nás haní, pomozme tomu, kdo se nám snaží podrazit nohy...
Jsme zde, abychom přinášeli víru lidem kolem sebe. To je úkol, který nám dal náš Otec. Zkusme ať naše přítomnost ať se již nacházíme kdekoli, svědčí o nekonečném daru, kterého se nám dostává. Daru víry a hořící svíce.