PŘEJETE SI TAŠKU?

15. listopad 2026
Bloumal jsem tuhle ulicemi večerního Brna. Ještě je dlouho do adventu, leč jak velí marketing posledních let, Vánoce je třeba připomínat s koncem léta. A tak je to milé Brno už plné vánočních ozdob, stánkaři rozlévají rozesmátým turistům svařené víno a vánoční punč… České koledy pomalu přehlušily písně cizí a Brnem se tak linou rytmy dalekých exotických krajů. Koupěchtivé davy prochází obchody a odnáší si své úlovky ve velkých papírových taškách. Vprostřed této všehochuti a shonu trůní majestátně mohutná silueta kostela sv. Jakuba…
Naposled jsem ho navštívil před lety a ustrnul nad výtvory sprejerů, kteří po svém „vyzdobili“ kamenné sloupoví kostela různobarevnými popisky a obrazci. Teď je sv. Jakub po opravě (ani nevím čeho všeho) a snad bude aspoň na chvíli ušetřen nájezdu dalších sprejujících pouličních umělců. V podloubí vstupního portálu lze dokonce koupit v automatu vstupenku a vydat se na půdu obhlédnout nasvícené mohutné krovy střechy. I tak věřím, že se najde stále dost těch, kteří tak nějak vnímají to, že krovy nejsou tou největší zdejší „atrakcí“. Ač není hlavní oltář s Kristem na kříži nasvícen a skrývá se cudně ve stínu, podvědomě člověk cítí, že zde je ukryto to hlavní… Mihotající se červené světýlko nad oltářem je jako cílený bod paprsku zaměřovače. Ne, není třeba mačkat spoušť, aby byl cíl zasažen. Zde je třeba se otevřít, nechat se zasáhnout a brát, když se dává…
Však marnost nad marnost, tak jsme slepí a nevidíme! Je to snad proto, že jakmile se za něco neplatí, je nabízeno nezištně, těžce se bráníme pocitu, že je nám nabízeno něco bez hodnoty, něco, co není „in“ nebo „cool“? Jsme dnes schopni srdečně přijmout to, co si nenárokuje protiplnění, co je z lásky, přízně nebo prostě „jen tak“? Nebo potřebujeme pro své image a obdiv v očích jiných, přijímat okázale jen to, co něco stojí, aby bylo zřejmé, kolik si toho můžeme dovolit? Je pro mě důležité, jak velkou papírovou tašku s potiskem světoznámé luxusní značky si nesu? A kolikpak asi takových tašek unesu? Čím více tím lépe? Co když se mi utrhnou jejich uši nebo pod jejich tíhou padnu? A když padnu, kdo mi pomůže? A co když padnu naposled a už se nezvednu, co s tím vším, s čím se vleču pak (jeminánku) bude, no uvažte, kdo by se toho nebál?
Kéž máme srdce stále otevřená k tomu, co nám Kristus nabízí. Bezúplatně, bezpodmínečně, bez obalů, pozlátek a líbivého marketingu. Vždyť s ním se dá vítězit, nikoliv zalíbit se světu a sklízet laciné lichotky okolí. A možná právě proto je tu jeho nabídka stále a není to jen módní či sezónní záležitost. Díky za to… Tak se nechme zasáhnout a berme co nám dává, k radosti své vlastní i Nejvyššího.
