20. listopad 2022

Už se to blíží, už je to tady...

Dny se neúprosně zkracují, obchody a televize nás již tradičně s dvouměsíčním předstihem informují co všechno musíme mít a nakoupit, aby ty svátky pokoje a lásky byly perfektní.

Než se postupně vrhneme do toho víru příprav na Vánoce, připomínali jsme si v nedávné době svátek všech svatých a památku zesnulých. Vzpomínali jsme na ty, kteří už nejsou mezi námi. Navštívili jsme hřbitov, zapálili svíčku a možná si tak nějak víc uvědomili, že tato naše pozemská pouť jednoho dne skončí. Kdy ten den nastane neví nikdo z nás, vlastně s jistotou nevíme ani jak probíhá to, když duše opouští tělo a co bude potom.

Jako věřící máme naději a věříme, že smrtí náš život nekončí. Nicméně otázka smrti byla, je a myslím, že vždy bude zahalena jakýmsi tajemstvím. V naší společnosti je smrt a umírání možná tak trochu tabuizované téma.

Chceme si život užívat, myslet pozitivně, nemít starosti a stres. Je toho kolem nás tolik špatného, tak na co ještě myslet na to, že jednou přijde konec. A už vůbec s tím nechceme zatěžovat děti. Musíme je předce chránit od všeho zlého tohoto světa.

Je ale smrt skutečně zlá?

Když bylo téma posledního povídání na faře "O smrti pro děti", zaujalo mě to a byla jsem zvědavá jak chce paní Renatka s dětma toto téma probrat.

Pro připomenutí, paní Renatka Macháčková Dostálková vede katecheze dobrého pastýře ve Starem Městě. Děti ve věku 3-6 let seznamuje s vírou, náboženstvím a křesťanstvím. Nejedná se o klasickou výuku náboženství, ale v podstatě formou hry, kreslení, lepení a jinými, pro ně atraktivními metodami, se samotné děti seznamují s různými tématy.

A nebylo tomu jinak ani tentokrát, tedy povídání o smrti.

Paní Renatka nám přinesla pšeničný klas, ze kterého jsme vysypali zrnka. Když zrno zasejeme, zaléváme a staráme se o něj, vyžene výhonky, když se staráme dále, tak postupně vznikne nová rostlina. A co se stane s naším zrnkem, které bylo na začátku? Zmizí. Malé zrnko umře, aby dalo život nové silné rostlině. A přesně tak to může být i s naším životem. Možná jsme jako ta malá, zranitelná zrnka, ze kterých po smrti vznikne něco mnohem krásnějšího a silnějšího. Nesmíme ale zapomínat, že zrnko v každém z nás je potřeba zalévat a starat se o něj.

Je před námi čas adventu. Doba, kdy se připravujeme na příchod malého Ježíška. Ale jak ty naše přípravy probíhají? Lítáme tam a zpět, nakupujeme vše potřebné i nepotřebné, zařizujeme, pečeme, uklízíme, možná jsme ve stresu, protože chceme, aby bylo vše perfektní, možná dokonce toto období nemáme rádi...

Zkusme se v tom všem na chvíli zastavit, uklidnit se a udělat něco pro to klíčíci zrnko v nás. Buďme spolu, věnujme čas, úsměv, tak zdánlivě běžné, ale vzácné věci. Nechtějme mít všechno a hned. Ukliďme si nejen v našich domovech, ale především v našich srdcích a dovolme ať se láska a pokoj narodí v každém z nás...

PS:
poslední povídání s paní Renatkou v tomto roce bude 22. 12. v 17:00 h na téma: Prezentace Izraele a Proroctví předpovídající příchod Mesiáše. Přijďte se s dětma podívat na Vánoce trochu jinak.