24. srpen 2021

Nedávno jsme byli hosty na svatbě. Snoubenci měli všechno krásně připravené, aby se hosté cítili „jako doma“. Mám za to, že to byl velmi pěkně prožitý den. Jediné, co mne překvapilo, bylo množství hostů, kteří měli drobné či velké tetování. Po návratu jsem se snažila nalézt odpověď, jak se s tímto fenoménem „moderní doby“ mám vyrovnat. Pokud jsem se v dětství setkala s tetováním, vždy se hovořilo o tom člověku, že byl buď námořníkem nebo prožil část svého života ve vězení. Navíc jsem přemýšlela, zda křesťanství dovoluje tetování, neboť zvláště v létě jsou vidět na rukou či nohou návštěvníků bohoslužeb různá „zdobení“.  Zjistila jsem, že nejsem sama, kdo hledá odpověď.

P. Vojtěch Kodet, Th.D., OCarm., karmelitánský kněz, kazatel, exercitátor a autor duchovní literatury dává k této problematice jasné stanovisko. (čerpáno z knihy Křesťanství a okultní praktiky)

V Písmu svatém je o tetování výslovná zmínka jen na jednom místě Starého zákona, kde je tetování výslovně zakázáno: „Nebudete svá těla zjizvovat pro mrtvého ani si dělat nějaké tetování. Já jsem Hospodin.“  (Lv 19,28). Důvodem zákazu byla skutečnost, že spolu s modloslužbou pronikaly tyto a jiné různé zvyky do Izraele. Okolní národy měly ve zvyku si na kůži tetovat jména nebo symboly svých bohů, a tím dávat najevo, komu patří. Tetování byl tedy symbol područí, otroctví a podřízenosti. Není bez zajímavosti, že v židovství je tetování dodnes zakázané a tetovaný žid dokonce nesmí být pohřben na židovském hřbitově. V islámu je tetování znakem satana a znamením prokletí.

Křesťanům bylo tetování výslovně zakázáno jako pohanský zvyk v roce 787 papežem Hadriánem I. na druhém nicejském koncilu. Tetování jistě není od Boha a Bůh to takto nezamýšlel a nechce, a to ani když jde o vytetování křesťanského symbolu. Nejde přece o to, mít vytetovány na těle zbožné věci, ale mít zbožné srdce a čistou duši, mít v pořádku vztahy. To, že neseme obraz Boží, je záležitost vnitřní. Tělo je pro křesťana chrámem Ducha Svatého, proto mu náleží úcta a věřící ho nemá právo ničit, mrzačit ani zohyzďovat (srov. 1 Kor 3,16; 6.19).

V dnešní době se mnoho lidí nechává tetovat, protože jde o módní trend. Lidé berou tetování jako ozdobu nebo jím chtějí vyjádřit, že si se svým tělem mohou dělat, co sami chtějí. Tetování bývá spojováno s životním stylem, který není formován křesťanskou antropologií a úctou k lidskému tělu. Tetování často vede k závislosti. Mnozí z těch, kdo s tetováním začnou, chtějí mít na těle stále více kérek.

Tetování však bývá i součást ezoterických praktik nebo pohanských, či dokonce satanistických rituálů. Při modlitbě za osvobození se P. Kodet často setkal s tím, že se konkrétního tetování drželi konkrétní démoni, kteří se snažili dotyčného tímto způsobem ovládat. Záleželo i na tom, kdo a s jakým úmyslem tetování dělal a jaký symbol tetoval.

P. Kodet popisuje, že skrze tetování lebky došlo k přivolání démona smrti, skrze obraz africké šamanské masky k přivolání démona šamanismu, skrze tetování satanského symbolu k přivolání démonů satanismu.

Anton Szandor LaVey, autor Satanské bible, říká“ „Každé tetování je vždy výrazem satanismu, ať je to jakékoliv znamení.“

Tetováním křesťanských symbolů se jistě nikdo nestane více křesťanem, P. Kodet je přesvědčen o tom, že tetování nemá s křesťanstvím nic společného a neospravedlní se ani tím, že si nechá vytetovat na své tělo nějakou zbožnou věc.

Pokud jsme z nerozvážnosti podlehli tomuto trendu a máme na svém těle nějaké tetování, co máme dělat? Otec Kodet nám dává následující radu: „Jednak je dobré před Pánem tuto skutečnost vyznat a poprosit za odpuštění. Pokud s tetováním bylo spojeno nějaké přivolání ducha zla, je třeba prosit za osvobození z jeho moci. Ve vážnějších případech, je-li to možné, je třeba tetování nechat odstranit.“