4.srpen 2022

V létě si mnozí z nás, pokud mohou, užívají zaslouženou dovolenou, aby načerpali sílu do dalších dnů a týdnů, které stojí před námi. A jelikož o dovolené člověk trochu odpočívá, věnuje se mnohým činnostem, na které nemá v běžném životě tolik času, i já jsem se rozhlédla po křesťanské literatuře a objevila zajímavý článeček o oblečení v kostele.

Pravdou je, že jsme tento problém v rodině nikdy neřešili. Vždy jsme už od dětství měli lepší oděvy, tzv. do kostela. Vždy když přišla neděle oblékali jsme si šaty, které jsme běžně nenosili do školy a rodiče do práce. Rodiče nás učili, že je to také vyjádření úcty vůči Bohu, ke kterému jsme vždy v neděli přicházeli, abychom děkovali za vše, co jsme obdrželi a prosili o další požehnání do následujícího týdne.

Když jsme se vydali na první pouť do Lurd v roce 1990, tak nás mnohé překvapilo u vstupu do katedrál, které jsme navštívili, upozornění v jakém oblečení se nemá do chrámu vstupovat. Dokonce v benátském chrámu Sv. Marka stála chrámová služba, která dohlížela u vstupu, zda přicházející „návštěvníci“ jsou vhodně oblečeni a jednu naši poutnici nepustili dovnitř, neboť neměla zahalená ramena. Po vice jak třiceti letech, kdy se vše mění, se mění i náš pohled na oblečení v kostele..?

Po chladném jaru přišlo léto se svými horkými dny. Každý z nás snáší horko jinak. Často pokud trávíme svou dovolenou na cestách, rádi zavítáme do gotických chrámů, které nás odmění příjemnou teplotou. Mimo příjemného ochlazení a poznání všech zajímavostí o dané katedrále v turistickém průvodci, můžeme pokleknout před svatostánkem a věnovat svůj čas Tomu, který má vše a pouze čeká na nás… Při vstupu na některá posvátná místa jsou umístěné tabule s informacemi o vhodném oblečení.

Jak říká P. J. Chyla: “ Tyto pokyny se dodržují různě a my, kněží, o tom mluvíme jen zřídka, neboť se bojíme, že někoho urazíme. Nebo budeme podezřívání z prudérnosti. Vhodné oblečení je však důležité nejen při mši svaté, ale také při návštěvě kostela. A to není jen náboženský, ale také kulturní požadavek. V jedné katedrále, po dobu prohlídky požádal průvodce turistu, aby odložil pokrývku hlavy. Odpověděl, že to neudělá, neboť je nevěřící. Průvodce odpověděl, že se domníval, že má, co dočinění s kulturním člověkem a v této chvíli nehovoří o víře.“

Existují určitá pravidla chování, která platí pro každého bez ohledu na náboženskou příslušnost. Při vstupu ke Zdi nářku v Jeruzalémě, nebo při vstupu do jakékoliv synagógy kdekoliv na světě si všichni muži pokrývají hlavu. Na druhé straně si před vstupem do mešity všichni vyzují boty. Každý, kdo chce vstoupit na tato místa, se jim bez otázek podřídí, bez ohledu na to, zda je věřící nebo ne. V mnoha zemích, včetně Evropy, se při vstupu do katolického chrámu musí nosit kalhoty nebo sukně přiměřené délky a blůzky by neměly být bez rukávů anebo s příliš velkým výstřihem.

Lze namítnout, že Bůh se nedívá na naše oblečení, vždyť přece „šaty nedělají člověka“, pro Něho je nejdůležitější lidské srdce. Ano, to je pravda, ale naše oblečení vyjadřuje také naši úctu k tomu, s kým se setkáváme. Určitě se shodneme na tom, že když poprvé přijde chlapec do rodiny své vyvolené, určitě se neobleče jako na pláž nebo fotbalové hřiště. To se též vztahuje i na oficiální setkání při plnění našich pracovních povinností nebo školních a akademických zkoušek, stejně jako i na návštěvu opery nebo divadla.

O to víc by měla být účast na mši svaté projevem úcty k Bohu a lidem, s kterými se modlíme. Úroveň osobní kultury se projevuje schopností uplatňovat tzv. dress code, tzn. pravidla týkající se oblečení na konkrétním místě a při konkrétních okolnostech. Oblečení v kostele svědčí o víře, stejně jako o lásce k Bohu a společenství a zodpovědnosti vůči představám svých bližních. Faktem zůstává, že některá pravidla jsou podmíněná módou a zvyklostmi převládajícími v určitých oblastech světa.

Mimo pravidla spojená s oblečením existují i další důležitá pravidla, která je třeba v chrámu dodržovat. Pokud do farnosti přichází lidé, kteří se běžně neúčastní na liturgií, například při příležitosti křtu, prvního svatého přijímání, svatby či pohřbu můžeme pozorovat odlišné chování. Ne vždy je výsledkem zlé vůle, nejčastěji je to pravděpodobně z důvodu nedostatečné výchovy či nevědomosti.

„Když lidé vstoupí do chrámu, považující se za věřící, nepokleknou před Nejsvětější svátostí. Stává se též, že žvýkají žvýkačku. Myslím si, že bychom měli mít dostatek odvahy pokojně upozornit takové lidi“, dodává P. J. Chyla.