10. prosinec 2021

V neděli zapálíme na adventním svícnu už třetí svíci. Ať chceme nebo ne, Vánoční čas se pomalu blíží. Ten, kdo přišel na poslední povídání na faře (25. listopadu 2021), tedy právě před počátkem adventní doby, se mohl lehce dotknout Vánoc, jak jsou slaveny v rodinách u našich pravoslavných bratří. Obdobně jako u nás katolíků i v pravoslavném náboženství jsou Vánoce po Velikonocích nejvýznamnějším církevním svátkem.

O slavení Štědrého dne nám povídala paní Oryslava, která své dětství prožila na Ukrajině. Vánoce se zde slaví slaví 6. a 7. ledna. Půst končí velkou slavnostní bohoslužbou a potom už nastává samotná oslava Vánoc. Paní Oryslava nám nazdobila tradiční štědrovečerní stůl a vysvětlila, že všechny věci, které jsou na něm umístěné mají určité místo a také svůj význam.

My prožíváme adventní čas, a to čtyři týdny před Štědrým dnem, kdy se máme připravovat na Vánoce. V pravoslavných rodinách je dodržován předvánoční čtyřicetidenní půst, který začíná 28.listopadu. Maso je nahrazováno pokrmy z luštěnin, hub a vaří se různé kaše. Štědrovečerní večeře je připravována bez masových pokrmů, tedy v postním duchu.

Hospodáři vždy ráno uklízeli v maštali a hospodyně zase začaly s přípravou pokrmů pro štědrovečerní večeři. Dle místních zvyklostí se vydávají rodiny na návštěvu hřbitova, kde na hrobě svých nebohých zapalují svíce. Pouze děti od rána vyhlížely, první hvězdu, neboť ta oznamovala čas sváteční večeře.

I na faře byl připraven štědrovečerní stůl. Stůl byl pokryt bílým ubrusem a vyšívanými prostírky, uprostřed hořela svíce, symbol světla, která se nechala dohořet, po celý čas večeře a nezhášela se. Podle tradice byla pod ubrusem rozprostřena sláma, stejně tak by měla být i roztroušena pod stolem. Čím více, tím lépe.

Hospodyně vždy do ní ukrývaly mince, které děti po večeři hledaly. Hospodář přinesl do chalupy snop obilí, kterým povinšoval a hospodyně jej vložila do vázy na svátečně prostřeném stole. V každém rohu stolu byl umístěn česnek. U prostřeného stolu byla místa pro všechny členy rodiny a v případě, že tento rok byl povolán na věčnost některý člen rodiny, i on měl zde své prostřené místo.Od stolu se mohla vzdálit pouze hospodyně, která přinášela na stůl připravené sváteční pokrmy nebo odnášela prázdné nádobí. Na svátečním stole bylo místo pro chléb, které hospodyně pekly, měl uvnitř díru, do které se umisťovala svíce, někdy byl sváteční chléb nahrazen velkou pletenkou.

Celkem bylo připraveno dvanáct chodů. Mezi nimi nechyběl boršč, kaše z obilí, oslazená medem, s rozinkami, ořechy a mákem, kompot ze sušeného ovoce, různé druhy ryb byly upraveny podle zvyklostí každé rodiny, následovaly pokrmy z hub, různé druhy zavařené zeleniny, ovoce, koblihy, sladké pamlsky.

Po večeři děti hledaly ve slámě skryté poklady – mince, a následně se vydaly koledovat po sousedech. Vždy zaklepaly na okno a zazpívaly koledy, hospodář je počastoval drobným penízkem. Vedle dětí přišli po koledě i sousedé, a tak společně strávili večer. Když se hodiny blížily k půlnoci odcházely rodiny na noční sváteční bohoslužbu. Ta je oproti naší mši svaté delší a trvala často i čtyři hodiny.

Než jsme se rozešli do svých domovů, vyslechli jsme krásné ukrajinské koledy, ochutnali jsme dobroty ze svátečního stolu a také jsme si povídali o tom, jak slavíme v našich rodinách Štědrý den.