7. leden 2024

V sobotu jsme slavili svátek Zjevení páně, tedy Tří králů. Současně i po naší vesnici se vydalo koledovat 13 skupinek malých králů v doprovodu dospělých, aby koledovaly pro potřebné. Možná mnohé dárce překvapila štědrost ostatních, kteří věnovali do pokladniček částku víc jak 79 tisíc korun. Charita, která sbírku organizuje, může naše dary rozdělit mezi potřebné.

Stále mne fascinuje příběh třech mudrců, kteří při pozorování hvězdné oblohy objevili zvlášť zářivou hvězdu. Toto světlo přimělo učence vydat se za ním do neznámé země. Neměli tušení kam se ubírají, jak dlouhou dobu stráví na cestách a co se stane až najdou cíl své cesty. Přesto všechno se vydali na cestu. Mnoho filmových příběhů se snaží tuto skutečnost zobrazit.

Ani doba v čase narození Spasitele nebyla nijak idylická, jak je zobrazena našimi Betlémy. Nebezpečí válek, nevyléčitelných nemocí, nehostinné kraje, kde vládly tlupy lupičů okrádající poutníky na cestách, ani místní despotičtí vládcové nezabránili třem učeným mužům v odhodlání vydat se na nebezpečnou a nejistou cestu za hvězdou.

Vedla je víra, že objeví nového krále, nového vládce, a proto vybrali dary hodné toho, kterého chtěli pozdravit a poklonit se mu. Jistě i oni měli své rodiny, své povinnosti, „svá zaměstnání“…  A přesto se vydali na cestu… Jak dlouho putovali, jakými krajinami, zda procházeli liduprázdnými pouštěmi nebo naopak různými městy a úrodnými oblastmi nevíme. Víme, že přišli do Jeruzaléma a ptali se zde, kde se narodil židovský král (Mt2,2).

I my si můžeme připadat obdobně jako tři mudrcové, máme své rodiny, své povinnosti a svá zaměstnání. Rovněž žijeme v době, která není idylická, stejně jako před dvěma tisíci lety, možná nám připomíná i jejich dobu se stejnými problémy. Migrace obyvatelstva, války, nepokoje v mnohých krajinách, nemoci, před kterými neutečeme, neboť se šíří po celém světě… Řekla bych, že máme všeho hojnost, a neustále si na něco stěžujeme. Každý máme svou Hvězdu, která nám svítí na naši cestu, ale mnozí ji nevidíme, nebo spíše nechceme ji vidět. Je pohodlnější zůstat doma, zlobit se na celý svět, ztratit se v davu než následovat Hvězdu, tedy Jezulátko v jeslích, jak bylo řečeno Bůh k nám přišel skrze svoji Něžnost… Vydat se na cestu vždy vyžaduje odhodlání, vytrvalost, pokoru a hlavně víru, že cesta není marná a pokud se vydáme za Hvězdou stejně jako mudrci, nalezneme cíl své cesty. Hvězda nás vede, ukazuje nám cestu, chrání nás, dá nám znamení, kudy dál …

Otec Tomáš v dnešní homilii nám dal úžasný návod. Vánoce jsou odvozeny od německého Weihnachten, tedy slavná noc. Vánoce dnes svátkem Křtu Páně končí. Je tedy třeba vyjít z temnoty noci na světlo a stejně jako tři králové i my neseme tři dary. Tím prvním darem je zlato, tedy naše víra, měli bychom ji střežit a chránit stejně jako opatrujeme zlaté cennosti. Druhý dar, který neseme je kadidlo, tedy modlitba. Tu potřebujeme, abychom mohli komunikovat s Bohem, přednášet jak své prosby, tak také vzdávat díky za chvály, za vše, čím nás nebeský Otec zahrnuje. Posledním darem, který je stejně důležitý jako předcházející, je myrha. Myrha, mast, představuje oběť. Je na každém z nás, zda tento dar věnujeme nebo jej odmítneme…