15. prosinec 2024

Třetí adventní neděle je nazývána nedělí radostnou, a jak mi bylo vysvětleno kdysi dávno jako dítěti, je to proto, že Advent vstupuje do své druhé poloviny a Vánoce se blíží čím dál rychleji. Jak jsme se dozvěděli, také my moderní lidé 21. století bychom se měli ptát, jak se ptali lidé před téměř dvěma tisíci lety sv. Jana Křtitele, co máme dělat, abychom došli spásy?

Nevím jak Vy přátelé, ale téměř vždy je pro mne prosinec měsícem tzv. charitativních skutků. Neboť téměř každý týden je ve schránce dopis s žádostí a složenkou o pomoc a podarování, také to slyšíme v radiu i v TV, nebo nalezneme prosby o pomoc v e-mailech. Podle dnešního světa můžeme celých jedenáct měsíců myslet pouze na sebe a teprve jak se říká, až se zeptá Advent co jste dělali, možná si s trochou neochoty i my otevřeme své dlaně potřebným. Vždyť tak to patří v adventním čase sem tam něco dát na nemocné, „chudé a jinak potřebné“ – nemocné děti, bezdomovce či na ochranu pejsků a kočiček. Je to přece tak podle pravidel slušného chování, i v TV jsou adventní koncerty na které můžeme přispět a zažijeme ten krásný pocit dárce. Je to v pořádku? Takto určitě ne.

Nahlédneme-li na životopisy svatých jako červená nitka se vine jejich životem plnění dobrých skutků, obdarování potřebných, ale ne jednou do roku, ale stále, celý rok. Potřebné máme mezi sebou kolem dokola. Nevím, zda penzionu seniorů více prospěje dar na nákup TV nebo několik dobrovolníků, kteří budou sem pravidelně přicházet a trávit čas například povídáním si s těmi, kteří již nemohou chodit do společenství jiných. Pomáhat podle potřeb bližním je důležité a také v Písmu svatém najdeme mnoho příkladů, kdy nás P. Ježíš vybízí dnešními slovy k „charitativní činnosti“, ale také sám nás poučuje, že tuto činnost máme konat i ve skrytosti. Naším příkladem by měla být chudá vdova, která dala pár halířů, dala ze svého nedostatku, na rozdíl od farizea, který dával ze svého nadbytku.

Nad rozsvícením třetí adventní svíce se zamysleme také nad tím, jak můžeme pomoci jiným. Hlavně tak, abychom nestavěli na odiv naši charitativní činnost. Chceme-li udělat radost, dělejme to tak, aby levice neviděla, co dělá pravice. Potom skutečně pocítíme tu pravou a skutečnou radost dárce a současně i obdarovaného. Jiskričky v očích obdarovaného také budou odrážet lásku, kterou nám přinesla Láska sama.

Je-li polovina Adventu za námi, potom se blížíme ke Světlu velké noci vánoční, kdy se nebe sklonilo k zemi a Spasitel nám byl dán. Máme být děti Světla a toto světlo proto přinášejme všem, které potkáváme na svých cestách. Chraňme své světlo a nenechme si jej vzít pozlátkem slávy, která stejně rychle odejde, jako rychle shoří suchá tráva...