10. červen 2026

Papež Lev XIV. pronesl 8. června 2026 před 340 poslanci španělského parlamentu a stovkami hostů projev zaměřený na důstojnost a ochranu života, za který si vysloužil potlesk přítomných ve stoje.

Projev, který přednesl před přibližně 700 hosty (mimo politiků byli přítomní i představitelé náboženského a společenského života Španělska) za přísných bezpečnostních opatření, vyvolal potlesk ve stoje, který trval téměř sedm minut, v sále se ozývaly výkřiky „Ať žije papež“!

Papež se vyjádřil v době, kdy španělská socialistická vláda pokračuje v úsilí o zakotvení „práva“ na potraty do ústavy země. Taková reforma by si vyžadovala široký parlamentní konsenzus včetně podpory středopravicové Lidové strany.

Papež Lev XIV. se v pondělí zapsal do historie tím, že se stal prvním papežem, který promluvil ve španělskému Kongresu zástupců a důrazně vyzval politickou reprezentaci země, aby bránila lidskou důstojnost a chránila život „od početí až po jeho přirozený konec“.

Ve svém projevu papež Lev XIV. varoval zákonodárce, aby nepodřizovali lidskou důstojnost „proměnlivému společenskému konsenzu nebo rozmarům většiny v daném okamžiku“ a trval na tom, že „každá skutečně spravedlivá společnost je postavená na uznaní nedotknutelné důstojnosti lidské osoby“.

„V tomto smyslu, když život přestane být uznávaný jako základní hodnota, jakou budoucnost můžou mít naše společnosti?“ ptal se papež. „Může být společenství, které dává bokem nenarozené dítě, starší lidi, nemocné, ty, kteří trpí v tichosti, anebo ty, kteří jsou úplně odkázáni na pomoc jiných, nazvané úplně spravedlivým?“

„Obrana lidského života není ani stranickou záležitostí, ani konfesním zájmem: je to cíl civilizace,“ uvedl.

„Každý lidský život musí být uznaný a chráněný od početí až po jeho přirozený konec, za každých okolností jeho existence,“ uvedl papež Lev XIV. před zákonodárci. „Když je tato jistota zatemněná, nejzranitelnější jsou prvními oběťmi a zákon ztrácí svůj nejhlubší smysl: sloužit a chránit každého člověka.“

„Z tohoto důvodu,“ pokračoval, „se morální velikost národa projevuje především v jeho schopnosti provázet, chránit a milovat ty nejkřehčí životy.“

Papež též obhajoval rodinu jako „primární lidskou realitu a přirozený základ společenství“ a dodal, že „tam, kde je rodina podporovaná, se posilňuje i duchovní a sociální stabilita národů“.

„Rodina bude vždy první školou lidstva, kde se člověk, dřív než kdekoliv jinde, naučí základní gramatiku společného života: přijetí života, starostlivost o druhé, odpuštění, služba a sounáležitost,“ uvedl papež Lev XIV.