P. Ladislav Simajchl

Nedávno i dnes

Svatý Pavel se v dnešním čtení také - jako my - hlásí ke světovému ekumenickému křesťanství. Slyšeli jsme, jak píše: "Všem, kteří kdekoliv na světě vzývají jméno Pána Ježíše Krista, Pána jejich i našeho, milost a pokoj!"

Není to dávno, co zbožný katolík i dobrý evangelík považovali za svou povinnost, dívat se nevraživým a nedůvěřivým okem na všechny křesťany jiného vyznání.

Dnes hledáme spíš to, co je nám společné.

Není to dávno, co dobrý katolík nečetl evangelium, které vydali evangelíci.

Dnes máme společný - ekumenický překlad celého Písma.

Není to dávno, kdy dobrý katolík nevkročil do evangelického kostela a naopak.

Dnes tam, kde se staví nové kostely, staví si je už často katolíci a evangelíci společně.

Cesta ekumenismu

Je pochopitelné, že z toho může být zmatený člověk, který nepřemýšlí o příčinách tohoto vývoje. - "Kam to takhle povede dál, to už je víra jako víra?"

Nikterak. Ekumenismus neznamená cestu k jednotě zlhostejněním k vlastní víře, vzdání se zděděných tradic, - nic takového.

Znamená to naopak hlubší pochopení specifických hodnot vlastní víry na cestě člověka za hlubším lidstvím, za hlubším křesťanstvím.

Co je charakteristické na jednotlivých křesťanských směrech? Jednou větou řečeno:

Pravoslavné křesťanství staví na tradici, je pokladnicí prastarých obřadů, zvyklostí, zpěvů. Je to cesta k Bohu srdcem - a to není tak špatná cesta.

Evangelické křesťanství klade důraz na evangelium Ježíše Krista, na Písmo. Snaží se o stálou reformu víry v duchu rozumu a biblické tradice - a to není tak špatná cesta.

Katolické křesťanství je nositelem snahy po katolicitě - všeobsáhlé jednotě křesťanů a proto se mocně opírá o jednotný učitelský úřad církve, který ji brání proti bludům, rozkolům. Je to cesta i srdcem i rozumem - a to teprv není cesta špatná.

Která církev je pravá?

Které křesťanství je tedy to správné? Není to dávno, kdy by zcela určitě byl každý zbožný katolík odpověděl, že jen to jeho. Stejně tak i evangelík a pravoslavný. Dnes se všichni svorně učíme odpovídat na otázku, které křesťanství je to nejlepší, novou odpovědí:

- Že to nejlepší křesťanství je to Kristovo.

- Že žádná církev tu není na to, aby propagovala a prosazovala ve světě sebe, své názory, své tradice, ale názory Ježíše Krista.

- Že každý křesťan kterékoliv denominace může něčím dobrým přispět ke společné cestě následování Ježíše Krista, pomáhat druhým chránit se jednostrannosti.

My katolíci se například můžeme učit od evangelíků jejich hluboké zkušenosti s četbou bible, vědeckému a kritickému přístupu v náboženských otázkách; od pravoslavných lásce k liturgii.

Jak dojít jednoty

To je způsob, jakým dnešní křesťané hledají, jak dojít jednoty: ne opouštěním vlastní církve, ne přemlouváním jiných k odpadu od jejich víry, ale společným hledáním, jak lépe následovat Pána Ježíše Krista. A v tom nám zcela nepochybně drží palce nejen všichni živí lidé dobré vůle, ale z toho mají radost i všechny generace těch, kteří jednoty Božího království už došli - na věčnosti.

Důvěra a jistota

Ekumenické smýšlení - to je tedy důvěra, že i evangelík i pravoslavný, je-li dobrého srdce, dobré vůle, dojde svou cestou a po svém Božího království.
Ale i v jakékoliv ekumenické době si my, katolíci, ponecháme nadále své přesvědčení, svou jistotu, že právě naše, katolická cesta, je pro nás ta nejpěknější.
Pojďme poděkovat Bohu za svou víru Kredem, - tím vyznáním víry, které se spolu s námi stejně modlí všichni věrní křesťané všech křesťanských církví, všech vyznání.