19. listopad 2019

Život nás často staví do situací, kdy máme a musíme osvědčit svou trpělivost. Bůh nám dává život, pro Něho žijeme a Jemu budeme jednou skládat účty, jak jsme s životem naložili. Ačkoliv o Boží trpělivosti či milosrdenství a lásce není pochyb, pohledem do vlastních životů vidíme sebe sama mnohem méně dokonale, ba spíše zoufale nedokonale...

A tak mějme na paměti, že tak jako má Pán trpělivost s námi, když čeká na rozmnožení hřiven jež nám rozdal, na plody našeho života, máme i my mít trpělivost a sílu nést tíhu našich očekávání. Co to znamená? Nic většího než trpělivost ve starostech a záležitostech všedních dní. Nelámejme hůl nad našimi dětmi, když se z našeho úhlu pohledu a přes naši snahu nevyvíjejí podle našich představ, vzdalují se nám v názorech či ve víře. Ať už nám nevychází podnikatelské záměry, snaha o nalezení toho pravého partnera pro život, nedaří se nám urovnat rodinné rozepře, podléháme stále dokola svým slabostem, nenacházíme klid v tomto neklidném světě...

Mějme na paměti, že je třeba trpělivosti, má-li přijít ovoce našeho úsilí, naší snahy a touhy. Často přece sklízí až ten, který nezasel. Když vložíme malinkou pecku do úrodné země, dychtivě očekáváme, zda z ní vzejde proutek, budoucí strom. Pokud se tak stane, řadu let proutek opatrujeme a přihlížíme tomu, jak zesiluje, až konečně začne plodit. A i když strom nabídne první plody, trpělivě čekáme a pečujeme o to, aby ve svitu slunce a s dostatkem vláhy a živin plody patřičně dozrály, chráněny před škůdci a nenechavci. Je-li  nám blízké a přijatelné trpělivě čekat na plody z našich sadů a polí, mějme prosím trpělivost se sebou samými, se svými blízkými i těmi neznámými co nás v životě míjejí, se stářím i mládím, s věcmi veselými i vážnými. Všechno má přece v životě své místo a svůj čas. Jedině tak se v nás naplní verše žalmu: "Je jako strom zasazený u tekoucí vody, který dává své ovoce v pravý čas, jemuž listí neuvadá. Vše, co podnikne, se zdaří." (Žalm 1,3)