Ohlédnutí za Velikonocemi
11. duben 2018
Je krásným zvykem vždy před svátky posílat přání svým blízkým a přátelům. Vždy je pro mne radostí jednotlivá přání otvírat a číst. Většinou přináší naději a radost nebo nás dokáží nasměrovat tím správným směrem, obdobně jako směrovky na jednotlivých cestách…
Letošní velikonoční přání sester Boromejek z Řep, sestavené matkou představenou Konsolátou bylo uvedeno větou Lukášova evangelia (Lk24,13-35) "Zůstaň s námi". Myslím, že mohu říci, že není pouhou směrovkou, ale spíše doporučeným průvodcem na cestě života každého z nás. Posuďte sami:
KAM JDEME?
Kristus zemřel, je zvláštní ticho.
Učedníci jdou zamyšlení dvě míle,
připojil se k nim,
doprovázel je, ale nepoznali ho…
Jak daleko musíme jít svou cestou
a kam,
abychom začali vnímat,
že jde s námi,
že nás doprovází,
že je v nás …
Jak často se mýlíme
na křižovatkách našich životů,
když se chceme rozhodovat
sami, jen podle sebe…
Místo, aby Ho hledali tam, kde Ho viděli
naposledy, šli úplně někam jinam…
Šel za nimi a připojil se k nim.
Nechal se poznat.
Přečti si ten silný příběh…
Pomalu, pozorně….
Chce se připojit k nám,
ale nechává sám svobodu,
kdy a jak ho začneme vnímat
jako toho, kdo chce jít s námi.
Neexistuje pro Něj vzdálenost,
kde by nás nemohl najít.
Jak zbytečné je jít tak daleko,
místo abychom Ho našli
vedle nás a v nás.
Velikonoce jsou především
OSOBNÍM SETKÁNÍM
A POZNÁNÍM.
Osobním setkáním a osobním poznáním,
že to, co se odehrálo na Kalvárii,
má hluboký přesah do našich životů.
A pak přijde ta úžasná radost
a jistota, že všechno v našem životě
má smysl.
Beznaděj Velkého pátku je tak tísnivá,
ale jen do okamžiku, kdy v pohledu
na Ukřižovaného
dojdeme k poznání, že to všecko bylo
za nás a pro nás,
a proto, abychom šli dál s nadějí a radostí
velikonočního rána…
Symboly, jimiž si připomínáme to velké tajemství,
jsou krásné,
ale je to strašně málo, pokud zůstaneme
jen u těch vajíček, zajíčků, rozkvetlých větviček –
a mineme ono krásné a hluboké
OSOBNÍ SETKÁNÍ
SE ZMRTVÝCHVSTALÝM.