Foto: HS

11. březen 2017

Před delším časem jsem blíže znal jednu farnost. Byl v ní mladší kněz, který miloval pátek, protože to je postní den. Byly tam totiž taky řádové sestry, které měly obavy, aby panu faráři jeho vytížení a přísnost vůči sobě neublížily.

A tak když se jednou dověděly, že pan farář má velice rád buchty, každý pátek dopoledne se nějaké čerstvé buchty na faře objevily. Nehrozilo, že by se z toho kdy stal pro toho kněze sebezápor (ale měl jiné věci, které pro něj sebezáporem byly, i když o nich moc nemluvil). Obě strany se tím mimo jiné i bavily a zaznělo mnoho pondělních narážek na to, jak se pan farář těší, až se bude zase postit.

Líbila se mi v tom ta nápaditost: pro sestry nebylo vždy snadné buchty upéct – a i když to nikdy neřekly, je docela možné, že pravidelné pečení přijaly jako svůj páteční postní sebezápor.

Kněz měl radost z pravidelných dávek humoru i buchet, ale nezaznamenal jsem ani náznak toho, že by k pátečnímu postu přistupoval formálně a spokojil se s tím, že buchty jsou častěji povidlové než vepřové.

Vedlo mě to tehdy k úvaze o smyslu postu a vhodné formě sebezáporu. Pro nadcházející dny postní doby bych si proto dovolil předložit několik inspirací, které mají i tyto staré kořeny:

● Mám ve svém okolí člověka, který možná nepotřebuje peníze a věci, ale čas? Můj čas...

● Ale přece jen: není potřeba někomu pomoct i hmotně – věcmi, penězi, prací?

● Nezapomínám si všímat členů své vlastní rodiny?

● Když ode mě paní mého života dostane kytku jen tak, nevyděsí ji, že jsem si spletl datum naší svatby? Kdy jsem ji vzal naposledy na večeři, na procházku, na koncert...?

● Hledám příležitosti, abych vhodně pochválil a povzbudil děti – ve vlastní rodině i jinde?

● Snažím se způsobem, který umí jen dítě – malé i velké – potěšit svoje rodiče?

● Využívám příležitosti mluvit o dobrých věcech?

● Nezapomínám zdravit, děkovat a na pozdrav a poděkování odpovědět?

● Mám se rád?

● Najdu si čas na dobrou knížku, která zase o něco více rozvine Boží obraz ve mně?

● Přispívám k zachování krásy Božího stvoření i tím, že omezuji množství odpadů a vhodně se jich zbavuji?

● Podařilo se mi dnes udělat něco dobrého?

● Musí být postní doba, abych si takové otázky kladl(a)?

Je nádherné, že projevy lásky, o které se tady jedná, jsou nekonečně pestré a mohou být stále nové, zatímco zlo je tak nudně jednotvárné. S nadějí, že se nám podaří toto bohatství zase trochu rozvinout, vstupme do postní doby. Vždyť není jen dobou odříkání a omezování, ale i hledání a nápadů.

Pozvánka

Farnost Babice u Uherského Hradiště Vás zve na Postní zamyšlení nad evangelními radami aneb Chudoba, čistota, poslušnost – mají ještě smysl?

V sobotu 11. března, 1. dubna a 8. dubna 2017 vždy v 17:30 h v kostele sv. Cyrila a Metoděje v Babicích.