8. říjen 2023

Ikona má základ v řeckém slově Eikon (Obraz). Mám za to, že když položím otázku: „Co je to Ikona?“, určitě dostanu odpověď: „Je to posvátný obraz, nebo obrazy známé z kostelů v Řecku nebo Rusku, to jsou obrazy Rubleva“.  Jedním z míst, kde se Ikony píší, je středočeský klášter sester trapistek v Poličanech.

Slovo Ikona se obvykle užívá k označení maleb na religiózní námět, které jsou tvořené zvláštní technikou a především podle církevní tradice, která pečetila jejich obsah a udělala z nich „svátostiny“, to jest znak, který nese v sobě milost. Ikona tedy znázorňuje duchovní podstatu toho, kdo je na ní namalován a stává se tedy jeho „Přítomností“ uvnitř rodiny a domu, ve kterém se pak nachází. Ikona na nás hledí, vybízí nás k dialogu s ní a k modlitbě. Ikona střeží vzpomínku na to, kým člověk je: bytost, která je stvořena k Božímu obrazu a podobě, a která je určena s ním sdílet věčnou slávu.

Ikona je tedy víc než pouhý obraz na náboženský námět, je to účinný prostředek pro poznání Boha, jeho Matky a svatých. Je jazykem, který je jako prostředek přirovnatelný k písmu Svatému, jelikož v malbě znázorňuje to, co Evangelium vykládá slovy. Mimo jiné je také formou vyjádření, které je jednoduché, přímé, ale hluboké, dotýká se člověka a může ukázat veškerou Liturgii určité slavnosti, nebo zaměřit pozornost na určité Tajemství ve své celistvosti.

Jinými slovy ikona není malířské znázornění s uměleckým cílem, jak se často lidé domnívají, ale je modlitbou, která posvěcuje duši věřícího prostřednictvím zraku, stejně jako zpěv posvěcuje prostřednictvím sluchu.

I když různorodé, všechny ikony mají jeden společný cíl a rovněž stejný úmysl se kterým byly „napsány“: Svědčit o neviditelném – posilnit naši víru a naději – povzbuzovat k modlitbě – vzbudit v nás lásku – vzdát Bohu slávu.

Všechny ikony jsou ikony Ježíše Krista, i ty, na kterých je Matka Boží a svatí. Oni byli totiž vykoupeni a pozvednuti k nebeské slávě mocí Vtělení, a proto jejich ikony odkazují na spásu, kterou uskutečnil sám Ježíš ve svém Vtělení. Ikona je také důkazem Ježíšova Vtělení: jestliže ho můžeme zobrazovat, pak proto, že skutečně přijal tělo a stal se člověkem, aby nás spasil.

Podle tradice, prvním vyobrazením Krista je jeho tvář, kterou On sám zázračně vtisknul na lněné plátno (Madylion), aby jeho podobizna byla doručena umírajícímu králi Edessy, Abgarovi. Tato ikona (Cristo Acheropita), byla podle legendy uchována v Konstantinopoli a následně ztracena. Dochovaly se však různé její reprodukce, vytvořené zbožnými malíři.

Z generace na generaci se předávalo také původní vyobrazení Bohorodičky, které podle tradice namaloval svatý Evangelista Lukáš, který ji znázornil ve třech odlišných pohledech:

- Modlící se Madona (bez Dítěte)

– Madona Odighitria (s Dítětem) - Ta, která ukazuje na přímou cestu

- Madona Eleousa (s Dítětem) Vyobrazení něhy.

Ikony Matky Boží s Dítětem jsou rovněž definovány jako „Ikony o Vtělení“.

Modlitba z byzantsko-katolického ritu k požehnání ikony

Pane, Bože všemohoucí, Bože našich otců, který Jsi ve Starém Zákoně přikázal vytvořit pro Stan Setkávání zobrazení Cherubů ve dřevě a zlatě, stejně jako výšivky, neodmítej dnes ikony, které píšeme, aby jim Tví věrní služebníci mohli projevovat úctu, byli povzbuzeni, kontemplovali je, a tak Tě oslavovali a stali se hodnými přijmout Tvou milost a tvé království.

Prosíme Tě, shlédni nyní na tuto ikonu vytvořenou a napsanou ke cti Tvého milovaného Syna, vzpomeň na jeho spásonosné Vtělení a na všechny jeho zázraky a zásluhy, požehnej ji svým nebeským požehnáním a posvěť ji i všechny, kteří ji budou uctívat a budou se před ní modlit.

Osvoboď je ode všech starostí a tísní, od každého zla duše i těla a učiň je hodnými své milosti a milosrdenství, protože Ty jsi naše posvěcení a my Tě oslavujeme, Otče, Synu i Duchu Svatý, nyní i navždycky a po všechny věky věků Amen.

Vyslyš nás, Pane, můj Bože, ze svého svatého příbytku a od trůnu svého království, a sešli milosrdně na tuto ikonu své svaté požehnání a skrze pokropení touto vodou ji požehnej a posvěť.

Daruj jí moc uzdravovat, jež vzdálí od všech, kdo k ní budou přicházet a budou Tě před ní vzývat, každou nemoc, slabost a ďábelské léčky. Obracíme se k Tobě a žádáme Tě o to, aby jejich prosba byla vždy vyslyšena a dobře přijata. Skrze milost a milosrdenství Tvého Jednorozeného Syna, s Nímž jsi veleben, a s Tvým Svatým a oživujícím Duchem, nyní i vždycky a na věky věků. Amen.

Z výše uvedeného textu, který jsem objevila u sester trapistek je patrno, jak důležité místo má tento obraz ve vztahu člověka a Boha. Je současně i odpovědí na otázku proč bychom měli ve svých domovech umístit právě ikonu. Modlitba k požehnání ikony odkazuje na všechna dobrodiní, které se člověku dostane, bude-li se u tohoto obrazu modlit. Mám za to, že každá životní cesta přináší jak radostné okamžiky, za které máme být věční a děkovat Bohu, tak přináší i okamžiky starostí, nejistoty a trápení. Jediným pevným bodem je modlitba a také množství svatých, kteří se modlí s námi a prosí za vyslyšení našich potřeb. Objevíme-li někde ikonu, která nás zaujme, neváhejme a umístěme ji v našem příbytku. Modlitba u ikony může naplnit náš dům požehnáním a pokojem a dá nám sílu do našeho každodenního života. Již nepůjdeme sami, ale společně s tím, kdo je na ní znázorněn.