6. červen 2023

Nevím jak Vy přátelé, ale přijde mi, že každý rok běží čas rychleji a než se nadějeme trháme poslední list příslušného měsíce a začíná měsíc další.

Letošní květen jsme prožívali v rodině krásnou dobu přípravy na svatbu mé nejmladší neteře. Po mnoha dlouhých večerech bylo vše připraveno a Hanka s Petrem vstoupili do chrámu Sv. Rodiny, aby před Bohem i lidmi si udělili svátost manželství.

Otec Jan v promluvě upozornil na všechno, co by snoubencům mohlo „uškodit“. Myslím, že mnozí z hostů, kteří žijí v manželství delší čas i Ti, kteří za pár týdnu oslaví svou zlatou svatbu, mu dali za pravdu. Nikdy nesmíme jeden nad druhým vládnout, nesmíme jej ani vydírat, ale musíme být partnery a jeden druhému stát po boku tak, aby ten druhý vždy věděl, že jsme pro něj stejně důležití jak maják pro námořníka, který svým světlem ukazuje bezpečnou cestu.

Výkladem zázraku na svatbě v Káni Galilejské nám připomenul, že naše láska na prahu manželství byla stejná jako to víno, které došlo… Víno, které bylo proměněno bylo velmi dobré, neboť správce svatby pochválil ženicha slovy: …“ale ty jsi uchoval dobré víno až do této chvíle.“ (Jan 2,1-12). Také láska, která se rodí v manželství je jiná a řečeno slovy kazatele, stejná jako proměněné víno…

Poslední středu letošního května jsme se sešli na mši svaté u Kapličky ke cti P. Marie Bolestné Na Kopci. Myslím, že všichni, kteří jsme doputovali k první církevní stavbě v naší obci, jsme mohli prožít velmi pěkné společenství.

Právě na tento den připadl svátek Navštívení Panny Marie. Tento svátek je slaven již od 13. století a v českých zemích se slavil poprvé 28.4.1387. Zavedl ho arcibiskup Jan z Jenštejna a složil pro něj vlastní latinské texty. Na jeho naléhání rozšířil papež Urban VI. slavení tohoto svátku pro celou církev v roce 1389 a stanovil pro něj den 2. července. Při úpravě kalendáře podle ustanovení 2. vatikánského sněmu v roce 1969 bylo přihlédnuto na přání Jana z Jenštejna, aby se tento svátek slavil v době mezi Zvěstováním Páně a Narozením sv. Jana Křtitele. Zároveň tímto svátkem vrcholí měsíc květen, věnovaný v lidové zbožnosti úctě Panny Marie.

Pan Jindra Juřena krásně připravil kapličku na mši svatou. Společně s panem Pavlem Tomaštíkem zazvonili, aby svolali Dědinu i Kopec na mši svatou. Otec Miroslav nás svým kázáním povzbudil a zdůraznil poslání každého z nás, abychom všem přinášeli radostnou zvěst evangelia.

Již ve čtvrtek jsme vstoupili do dalšího měsíce června, který je tradičně věnován úctě P. Ježíši. Letošní čtvrtek po Seslání ducha svatého připadl na 1. června, kdy se slaví svátek Ježíše Krista, nejvyššího a věčného kněze. Tento svátek se začal slavit ve Španělsku, kde jej povolil papež Pavel VI. v roce 1970. 

O jeho zavedení se velmi zasazoval arcibiskup Valencie José María García Lahiguera, zvaný Apoštol kněží, který pomáhal pronásledovaným kněžím během občanské války ve Španělsku.  O zavedení svátku v celé Církvi rozhodl papež Benedikt XVI. v červnu 2012 s tím, že jednotlivé biskupské konference mohou svátek zavést do svých liturgických kalendářů. V České republice se svátek slavil poprvé 2015.

Na první pátek se otevřelo mnoho kostelů po celé zemi v rámci Noci kostelů. I naše farnost se díky iniciativě farníků zapojila do této akce. Pokud jste byli venku, bylo slyšet kostelní zvony v 18.00 h, které všechny zvaly k návštěvě chrámu.

Byla to krásná nabídka pro všechny, aby mohli vstoupit i do míst, kam „běžný smrtelník“ nemá přístup. Třeba do věže kostela ke zvonům, do sakristie, nebo do kapličky Na kopci. Noc kostelů přináší také mnoho zajímavých objevů v každém kostele. Dozvíme se mnoho zajímavostí a můžeme prožít krásné chvíle při zpěvu scholy nebo zaposlouchat se do varhanního koncertu. Pokud jsme navštívili Noc kostelů ve farnosti sv. Anežky na Spořilově, mohli jsme vzít s sebou i své čtyřnohé kamarády, neboť se zde žehnalo zvířátkům.

Na neděli 4. června připadla slavnost Nejsvětější trojice. Tato slavnost se slaví vždy následující neděli po slavnosti Seslání Ducha svatého. Každý z nás se žehná křížem několikrát denně, při modlitbě, při vstupu do posvátných míst kostela, při jídle… Je to pravděpodobně nejstručnější vyznání největšího tajemství - Ježíšovým křížem, tedy jeho poslušností až k smrti, jsme byli my, neposlušní hříšníci, zachráněni pro život s Bohem. A Bůh se nám dává poznat jako Trojjediný. Do tohoto nesmírného tajemství můžeme vrůstat celý život. Naše stručné vyznání víry v Ježíšovu spásu a trojjediného Boha, když děláme kříž, může mít větší a větší hloubku.

V jedné své knize Wm. Paul Young píše: „Jak tedy Bůh vládne? Tak jak je Bohu vlastní skrze lásku a vztah. Láska a vztah pokaždé vítězí na kontrolou. Vynucená láska žádnou láskou není. Ve vztahu Otce, Syna a Ducha svatého žádné ovládání nefunguje. Když se Bůh rozhodl stvořit člověka – vyšší řád bytí, který může říci „ne“ -, stvořil nás v kontextu téže lásky a vztahu, který existuje odevždy. Ovládání nepochází z Boha, pokora ano. Nadvláda nemá původ u Boha, obětavá láska zaměřená na druhé však ano. Bůh neovládá, ale podvoluje se a přidává se k nám ve výsledném vztahu, aby s námi spoluutvářel možnost života, a to i tváří v tvář smrti.