4. dubna 2014

Sobotní ráno zrovna nelákalo slunečními paprsky. Spíše to vypadalo, jako by se sluníčku nechtělo vstávat, ale nakonec si přece dalo říci. Přece oslava 225. narozenin kostela sv. Josefa by měla být krásná a neměl by ji provázet pošmourný den.

Postupně jsme přicházeli na slavnostní mši sv. Přestože slavnost se konala před 4. nedělí postní, byl kostel prostě vyzdoben květy. U kostela jsme potkali děti nastrojené do krojů. Pět maminek přivedlo tři děvčátka a dva hochy v kroji. Již to samotné navozovalo slavnostní atmosféru. Hodiny na kostelní věži odbily čtvrt po desáté a ze sakristie vyšel průvod v jehož čele byl nesen kříž. Následovaly děti v krojích, ministranti, misalista a poslední vstupoval do chrámu Otec Bohumil, který průvod uzavíral, a radost zářila z jeho očí... Průvod doprovodila slavnostní hra varhan.

Otec Bohumil při mši svaté připomněl význam chrámu a jeho místo jak v historii a architektuře, tak nutnost chrámu pro duchovní život. Myslím, že jsme všichni jeho slovům věnovali pozornost a děti, které dají občas při mši svaté o sobě vědět, byly tentokrát zaujaty něčím jiným, než aby je bylo slyšet.

Obětní dary nesly krojované děti, nejprve dívenka předala košík s čokoládou, znamenající pohodu a "blaženost". Chlapec přinesl košík hroznů, připomínající víno k oběti. Žanetka přinesla bochník chleba připomínající chleba při poslední večeři. Poslední krojovaný pár předal do rukou kněze hostie a víno.

Atmosféra mše svaté byla též umocněna zpěvy naší scholy a varhanním doprovodem. Než Otec Bohumil požehnal všem dětem a přišlo jich hodně, z vděčnosti jsme zazpívali Te Deum na poděkování Pánu Bohu za všechny přijatá dobrodiní.

Jak říkala varhanice Zdenka, lid vycházel z chrámu za zvuků tónů varhan. Vždyť hudba v nás všech probouzí něco krásného a motivuje nás k tomu "lepšímu", a zvlášť v této "šedivé" době, bychom měli čerpat sílu právě zde v chrámu Páně.

"Dobré duše", jak oznamoval v ohláškách O. Bohumil, připravily různé dobroty – mňamky. Tedy při východu z kostela byly všichni podarování něčím dobrým na zub. Varhany hrály, slunce svítilo a my všichni jsme mohli debatovat o všem, o čem jsme se chtěli podělit. A to vše přispělo k oslavě narozenin, které domnívám se, byly opravdu krásné.

Na závěr je třeba poděkovat všem, kdo se o toto pohodové sobotní dopoledne postarali. Nejvíce Otci Bohumilovi, schole, slečně varhanici, maminkám a jejich dětem, panu Wozárovi za focení a všem dobrým duším, bez nichž by to nebylo ono...