5. leden 2022

Vánoční oktáv je „úžasná doba“, je to týden od Štědrého dne do Nového roku, tj. 1.ledna. V tento čas se zpravidla scházíme uprostřed svých rodin a prožíváme společně vzácné chvíle při rozbalování dárků u stromečku, nebo u šálku kávy, vánočního cukroví a všelijakých výjimečných pochutin, které připravovaly hospodyňky s láskou a někdy i „z donucení“. Je to čas, kdy listujeme v knihách, které jsme nalezli mezi mnoha jinými darovanými věcmi a můžeme také svobodněji bez ohledu na pracovní vytížení nahlédnout na mnohé internetové články a získat spoustu zajímavých informací.

Také jsem se vydala objevovat nové a zajímavé informace a narazila na článek, který popisuje a zdůvodňuje, proč se Vánoce nehodí do dnešního moderního světa. Napsal jej anglický spisovatel Gilbert Keith Chesterton (29. května 1874 – 14. června 1936), v první polovině minulého století; psal romány a detektivky; působil jako literární a společenský kritik a diskutér, novinář, esejista, básník, historik, dramatik, křesťanský myslitel a zastánce katolicismu.

„Vánoce se naprosto nehodí do moderního světa. Předpokládají možnost, že rodiny jsou pospolu nebo se sejdou, ba dokonce, že muži a ženy, kteří se vzájemně vyvolili, budou spolu normálně mluvit. A tak tisíce mladých dobrodružných duchů, připravených čelit realitě lidského života a setkávat se s nejrůznějšími muži a ženami takovými, jací skutečně jsou, připravených letět na konec světa a tolerovat extravagantní či nepodstatné kvality kanibalů nebo satanistů, jsou bez milosti nuceni přetrpět hodinu – někdy dokonce dvě hodiny – ve společnosti strejčka George nebo tetičky z Cheltenhamu, které zrovna moc nemusejí.

V naší době přece nelze tolerovat takové zavrženíhodné tortury. Představa širšího bratrství a opravdovější citlivosti naučila každou oduševnělou mladou dámu (dostatečně bohatou a dostatečně v pohodě), aby byla u vytržení už jen z představy posnídat se zločincem, poobědvat se Šejkem nebo povečeřet s Apačem v Paříži.

Nelze tedy tolerovat, aby tato citlivost utrpěla šok z neočekávaného příchodu vlastní matky nebo snad dokonce vlastního dítěte. Ostatně, nikdy se ani nepočítalo s tím, že by „rodiče“ měli být součástí oné úžasné demokratické abstrakce nazývané „lid“. A nikdy se nepočítalo ani s tím, že by se bratrství mělo vztahovat také na bratry.

Vánoce se tedy k modernímu životu nehodí. Jejich zaměřenost na kompletní rodinu nevzala v potaz dimenze a pohodlí moderního hotelu. Jejich tradiční rituálnost ignoruje nynější závaznost nekonvenčnosti. Jejich důraz na dětství odporuje liberálnějším koncepcím, podle nichž se omladina musí vždycky cítit starší a mluvit nezáživně.“

Když jsem se začetla patrně stejně jako vy do těchto řádků, tak jsem se zeptala sama sebe: „Máme ještě Vánoce?“ Nebo se snažíme zachovávat v mnoha případech jakousi tradici, cukroví, stromeček, dárky, hlavně nevynechat „půlnoční“ a pak uklidit ten nepořádek v bytě, vyprovodit posledního návštěvníka a konečně je po Vánocích, ještě že jsou tak krátké. Ne, to přece není možné! Abychom Vánoce, ten nejdůležitější okamžik, kdy Syn Boží přišel na tuto zem, byl jen tak odložen „do kouta“ a stal se pouze reklamou na prodej všeho možného…

A pokračovala jsem dál ve čtení …

„V každém případě není nutné pokračovat ve výčtu důkazů, proč Vánoce nepasují do tohoto plnějšího a osvobozenějšího života. Vánoce musí zmizet. Vánoce se naprosto nehodí do velké budoucnosti, která se před námi nyní otevírá. Vánoce nejsou založeny na velké sociální teorii, jež může najít svůj konečný výraz jedině v komunismu. Vánoce vůbec nenapomáhají k větší, zdravější a vitálnější expanzi kapitalismu. Od Vánoc se nedá čekat, že by zapadly do moderních nadějí na velkou sociální budoucnost.

Vánoce jsou v protikladu k modernímu myšlení. Vánoce jsou překážkou moderního pokroku. Se svou zakořeněností v minulosti, ba dokonce v dávné minulosti, nemohou být užitečné světu, v němž je neznalost historie jediným jasným důkazem vědeckého poznání. Povstaly uprostřed zázraků, k nimž došlo před dvěma tisíci lety a nelze očekávat, že zapůsobí na zdatný selský rozum odolávající i nejzřejmějším a nejhmatatelnějším důkazům zázraků, k nimž dochází v této chvíli.

Vzhledem k tomu, že mají co do činění s otázkami čistě psychickými, nejsou přirozeně zajímavé pro psychology. Vzhledem k tomu, že po více než šestnáct století vytvářely morální atmosféru pro miliony lidí, nemohou být zajímavé v době, která se zaobírá průměry a statistikami. Vánoce mají co do činění s tím nejšťastnějším narozením a jsou tedy úhlavním nepřítelem eugeniky. Nesou v sobě tradici dobrovolného panenství, ba co víc, neobsahují žádnou praktickou narážku na povinnou sterilizaci.

Ať hledáme jak chceme, ve všem jsou v protikladu k tomu velkému pokrokovému hnutí, od něhož jsme se dozvěděli, že etika se rozvine v cosi více etického a bude osvobozena od veškerého etického rozlišování. Vánoce nejsou moderní. Vánoce nejsou marxistické. Vánoce nejsou udělané po vzoru velkého technického věku, slibujícího davům epochu většího štěstí a větší prosperity než je ta, k níž v této chvíli dospěly. Vánoce jsou středověké – povstaly v časných dobách římského impéria. Vánoce jsou pověra. Vánoce jsou přežitek minulosti.

Proč tedy pokračovat ve vršení chvály na Vánoce? Všechny jejich dary a jejich sláva se navenek projevují v realitě, o které jsme už dostatečně pojednali: jsou na obtíž všem lidem, kteří si plní ústa absurditami naší doby. Pobuřují všechny lidi, kteří přišli o vlastní instinkty, což ve skutečnosti - intelektuálněji řečeno - znamená nepříčetnost.

Jsou věčně na obtíž všem hulvátům, mezi něž nepatří jen průmysloví magnáti, nýbrž magnáti informací a mezinárodního zpravodajství i čehokoli dalšího, co patří do soudobého ráje hulvátů. Útočí na hulvátství, neboť připomínají existenci vlídného a laskavého světa a zvyklostí, jež zakládaly důstojnost mezilidských vztahů.

Jsou hlavolamem pro pedanty, odsouzené ve své chladné zášti k trvale bezvýchodnému rozporu, takže se nedokáží rozhodnout, zda pranýřovat Vánoce kvůli mši nebo jen kvůli papeženecké pantomimě anebo proto – jak se zároveň snaží dokázat - že jsou to svátky naprosto pohanské a že si tedy zaslouží asi tak stejný obdiv jako kterákoli jiná věc vymyšlená třeba pohanskými piráty ze Skandinávie.

Vánoce nezlomené a záhadné jsou tu ale dál.

Pro nás něco znamenají, pro jiné jsou nekonzistentním zmatkem.

Vánoce soudí moderní svět.

Vánoce musí odejít.

Jdou.

Vskutku jdou - pevně.“

A co říct na závěr? Díky, že tu jsou a budou, že vždy se objeví noví „pastýři“, kteří přijdou s otevřeným srdcem do Betléma a odevzdají malému Ďěťátku, ten největší dar, své srdce, svou lásku, své oběti…