10. srpen 2014

Dalším místem kde člověk nachází klid a pohodu je Nová Říše s klášterem Panny Marie a opatským kostelem sv. Petra a Pavla v poetické krajině Vysočiny.

Klášter v Nové Říši na Moravě založili, roku 1211, vojenský velitel Markvard z Hrádku a jeho žena Vojslava pro panny sv. Norberta – premonstrátky a zasvětili jej Matce Boží. Duchovními správci se od samotného začátku stali probošti, kteří zde byli vysílaní opatstvím v Zábrdovicích (dnes součást Brna). Díky společnému úsilí všech těchto Bohu zasvěcených duší stal se klášter brzy světlem víry, která proniká i přes mnohou nepřízeň osudu až do dnešních dnů.

V době husitských válek (1419-1431), byl klášter několikrát vypálen. Na středověkou epochu tak dnes upomíná jen socha sv. Anny Samotřetí z druhé poloviny 14. století, uctívaná v kapli stejného zasvěcení při severní straně kostela.

I když bezprostřední vojenské ohrožení pominulo, neutěšené poměry v nábožensky a politicky rozdělené zemi měly negativní dopad i na klášter. Přes mnohé pokusy o opětovné pozvednutí vymírá ženský konvent osobou převorky Anny Černické z Kačova, která roku 1596 z rozhodnutí řádových představených odchází do Chotěšova v Čechách.

Již v roce 1598 totiž složili první dva zábrdovští premonstráti řeholní sliby pro Novou Říši. Probošt Adam Skotnický (proboštem 1605-1631) bez ohledu na nepřátelské útoky protestantského obyvatelstva klášter duchovně i hospodářsky pozvedl a připravil tak jeho definitivní přeměnu v klášter mužský. Za jeho nástupce Vavřince Plocara bylo pak roku 1641 slavnostně uvedeno do Nové Říše sedm premonstrátů ze Zábrdovic. Důkazem skvělého rozvoje kláštera je i udělení práva pontifikálu papežem Inocencem X. roku 1654.

Roku 1733 byl novoříšský klášter povýšen na opatství. V klášteře bylo zřízeno i gymnázium, další rozvoj byl zabrzděn požárem roku 1813, jemuž podlehl i nově postavený trakt prelatury. Přesto však po zbytek 19. a až do půli 20. století dostál klášter vždy plně svému duchovnímu poslání.

Po atentátu na říšského protektora Heydricha byl klášter v květnu 1942 přepaden jednotkami SS a proměněn v středisko organizace Hitlerjugend. Premonstráti byli odvezeni do Kounicových kolejí v Brně, pak do Osvětimi, kde s výjimkou tří noviců, všichni zahynuli.

V únoru 1950 byli řeholníci zatčeni a odsouzeni k mnoha letům vězení a pracovním táborům. Z kláštera se stalo na čtyřicet let vojenské skladiště. V roce 1991 byly zchátralé budovy navráceny řádu.

Knihovna

Základy dnešní knihovny byly položeny až po přeměně v klášter mužský. Skutečně významnou knihovnou, systematicky a pravidelně budovanou, se stala až za opata Josefa Bernarda Pelikána v 2. polovině 18. století. Za josefínských sekularizací knihovna vzrostla počtem svazků i kvalitou díky nákupům knih z knihoven zrušených klášterů (r. 1773 asi 600 svazků z jezuitské knihovny v Telči, dále od františkánů ze Znojma, dominikánů a kapucínů z Jihlavy, asi 100 svazků od cisterciáků ve Žďáře nad Sázavou, nejcennější přírůstek byl od premonstrátů z Louky).

Klášterní knihovna má přes 20 000 zkatalogizovaných svazků a složení fondů připomíná spíše knihovnu zámeckou než klášterní, hojně jsou zastoupeny přírodní vědy, lékařství, filologie, zeměpis, historie a její pomocné vědy, do teologické literatury náleží asi jedna čtvrtina.

Kostel sv. Petra a Pavla

Spojovací chodbou je klášter spojen s kostelem sv. Petra a Pavla. Se stavbou bylo započato v roce 1676 pod vedením stavitele Pavla Weinbergera na místě starého kostela z roku 1504. Dokončen byl po zničujícím požáru roku 1683 stavitelem Bartolomějem Hasslerem. Kostel je barokní jednolodní stavba, se dvěma bočními kaplemi a dvěma kvadratickými věžemi. Je 45 m dlouhý, 12 m široký v hlavní lodi a 9 m v presbytáři.

K nejvzácnějšímu vybavení kostela z doby jeho dostavby patří obraz svatých Petra a Pavla nad hlavním oltářem od benátského malíře Adama Enze z roku 1705, chórové lavice z roku 1696 s pozdějšími dodatky a zejména kazatelna z doby kolem roku 1700 překypující nádherou a bohatostí figurálního i rostlinného dekoru, propracováním téměř překračujícím možnosti materiálu. Vůbec nejstarší je však milostný obraz Panny Marie v jižní boční kapli, jenž byl po již zmíněném požáru roku 1683 nalezen zázračně ohněm netknutý. Vyzdobil v letech 1766-1767 Johann Lukas Kracker, člen vídeňské akademie, strop i stěny kostela freskami a obohatil jeho interiér i o další obrazy.

Cenné zařízení kostela doplňují varhany, dílo novoříšského varhanáře Bedřicha Semráda z let 1764 - 1765, a boční kaple Panny Marie Bolestné s ostatky sv. Kandidy. Kaple bývala místem meditací básníka a zdejšího učitele Otokara Březiny. Konečně nelze opomenout křížovou cestu Františka Bílka a Viktora Förstra.

Šumavský Kájov v sobě odráží drsnost a krásu Šumavy, kde není příliš mnoho lidí, je zde místo na zastavení a přemýšlení. Jihočeský Lomec svým umístěním uprostřed lesů promlouvá o nutnosti alespoň na chvíli vstoupit na opuštěné místo a v samotě si odpovědět na otázky, které se ukrývají uvnitř každé bytosti. Klokoty u Tábora připomínají svou atmosférou pokoj a radost, kterou zakoušíme uprostřed rodiny. I zde čeká Matka Boží, aby nás jako své děti objala a chránila. Její vyobrazení zde je nádherné. Nová Říše je místem, kterým můžeme putovat a objevit nádheru, která byla dána Stvořitelem člověku, bez nároku na jeho "vděčnost"; je třeba jen mít oči otevřené a srdce na správném místě. Pokud by se naše putování protáhlo, potom je třeba zazvonit u fortny a premonstráti se o nás postarají...