24. červenec 2021

(zpracováno z materiálu uveřejněného na webu Sdružení Neratov)

Když objevíme zajímavé místo, které má tzv. genius loci, tedy „duch místa“, obvykle ho pošleme dál přátelům. Mezi taková místa patří i Neratov, který se stal téměř „mediální hvězdou“. Zkusme odhalit alespoň trochu historie tohoto místa.

První záznam o Bärnwaldu (česky Neratovu) pochází z roku 1550. Již v roce 1478 zde byla sklárna, ty byly zakládány v Orlických horách a velmi se jim dařilo. První byli němečtí skláři a dělníci pocházející z Durynska, Franků, Hesenska a Míšeňska. Od 15. století se začínají sklárny i železárny hojně zakládat, proto vzrostla poptávka po těžbě dřeva. Přichází nové obyvatelstvo, poslední osídlení bylo zaznamenáno v polovině sedmnáctého století. Účelem tohoto osídlení bylo získávání dřeva pro stavby, kovárny, cihelny a pivovary, které se v podhůří prudce rozvíjely. Noví obyvatelé přišli z Alp, osídlili výše položené oblasti a dali horám rozsah osídlení, který přetrval až do poloviny dvacátého století.

Orlické hory poskytovaly obyvatelům Bärnwaldu vše potřebné k životu, to co jim však skutečně chybělo byl svatostánek. Neměli kde přijít a prosit o vyslyšení svých proseb, které se nelišily od našich, neměli svaté místo, kde by mohli děkovat za všechny obdržené milosti a vyslyšení svých modliteb. V roce 1574 byl postaven dřevěný kostelík, kolem kterého vznikl hřbitov. V roce 1585 byl kostelík zvětšen a počátkem 17. století byl přeměněn na evangelickou modlitebnu.

Rokytnický farář Kryštov Florián Blažej měl sen, ve kterém se mu zjevila P. Maria. Nechal v roce 1661 vyřezat milostnou sošku P. Marie. Když byla přenesena do Neratova, zázračně se zde uzdravila jedna rokytnická žena. Zázračná moc se přičítala jak milostné sošce, tak prameni, který vyvěrá přímo u kostela. Díky této události, začínají do Neratova - Bärnwaldu přicházet mnozí poutníci z širokého okolí. Původní dřevěný kostel se přestavěl na kamenný 1667 – 1668, dnes slouží jako hřbitovní kaple. V roce 1723 byla započata stavba nového kostela Nanebevzetí P. Marie, základní kámen byl položen v předvečer svátku 14. srpna 1723 Johannem Karlem z Nostitz-Rhienecku. Jde o mimořádné dílo, má půdorys ve tvaru kříže, konvexní fasádu, nakoso připojené věže a konkávně prohloubené pilíře. Délka je 48 metrů, šířka 19 metrů. Vnitřní výška činí 27 a vnější výška až po špičky věží byla 47 metrů. Další zajímavostí je umístění svatostánku. V poledne prvního svátku vánočního (25. prosince) dopadají sluneční paprsky přesně na svatostánek.

Roku 1776 bylo před hlavní portál umístěno rokokové schodiště, které vytesal Franc Hornich z Rothflössel. Na schodišti byly umístěny sochy sv. Barbory, sv. Josefa, apoštola Tomáše a sv. Terezie. Toto schodiště má pro kostel mimořádný význam. Když bylo za socialismu rozhodnuto o demolici kostela, bylo současně vydáno nařízení na záchranu schodiště, neboť pro svůj význam mělo být uchováno. Bylo převezeno za peníze, které byly vyhrazeny na demolici kostela. Díky záchraně schodiště, nezbyly finance na demolici a kostel zůstal zachován.

Na konci druhé světové války, jedna střela z několika vystřelených pancéřových pěstí zasáhla sanktusovou věž kostela. Shořel celý krov, dřevěné schodiště obou věží, roztavily se zvony a hodiny. Vnitřek uchránila silná cihlová klenba. Následoval odsun původního obyvatelstva.

V roce 1955 se lidé z okolí pokusili o opravu kostela, bohužel nenašlo se dostatek financí. Provizorní krovy a podbití střechy se za dva roky propadly a postupně chátral interiér kostela. V roce 1973 místo zapsání kostela na seznam státních památek byl vydán demoliční výměr, který nebyl naplněn z nedostatku finančních prostředků.

 Kostel chátral dál, dočkal se roku 1989, kdy ho poprvé objevil farář Josef Suchár. Působil po roce 1989 v Rokytnici v Orlických horách a v dalších 11 farnostech.

V Neratově se 15. srpna 1990 sloužila první poutní mše sv. pod širým nebem, čímž došlo k obnovení zapomenuté poutní tradice. O rok později byla sloužena poutní mše svatá již ve vyklizeném kostele.

Na obnově kostela se podílí Sdružení Neratov, z.s. společně s Římskokatolickou farností Neratov. Roku 1992 byl kostel zapsán na seznam kulturních památek a usilovně se pracuje na jeho obnově. V roce 2003 bylo obnoveno průčelí kostela, věž a hodiny. Sanace vnitřního zdiva a oprava fary byly provedeny v roce 2004. Skleněná střecha, která toto místo „proslavila“ byla provedena v roce 2007 a o rok později 2008 byly obnoveny střešní římsy. Následovala oprava dlažby, kůru a vstupního schodiště. 

Kostel je postupně vybavován novými liturgickými prvky od roku 2013. Původní barokní vzhled průčelí kostela bylo navráceno při rekonstrukci v roce 2018. Místo původního rokokového schodiště, které nebylo navráceno bylo vybudováno nové. Na věžích kostela byly usazeny barokní báně a ve věžích se opět rozezněly zvony. Všechny tyto opravy byly provedeny dle původního návrhu.   

Kostel je otevřený stále a všem, nikdy se nezavírá. Protože, jak říká pan farář Josef Suchár: ,,Na co kostely, které jsou zavřené."

Bůh nikdy neopouští svatá místa, ani své věrné. Pouze člověk dokáže opustit Boha. Pokud se člověk nechá vést božím hlasem, dojde vždy do „Země zaslíbené“...