25. červenec 2014

Počátky Lomce sahají do dávné minulosti. Název LOMEC se traduje již od konce 14. století. Je jím nazýván rulový, 515 metrů vysoký vrch. Název dostal podle nedalekého lomu, kde se těžil kámen. Pro oblíbenost se tomuto místu říká LOMEČEK.

Lomec leží v libějovickém kraji na přesné hranici prachatického a strakonického okresu mezi městy Netolice a Vodňany.

Své proslulosti a oblibě vděčí Lomeček šlechtickému rodu Buquoyů (1621 – 1801), kteří na své panství přivezli cennou rodinnou památku, věrnou kopii proslavené sošky Panny Marie de Foya u Bruselu, pro kterou vybudovali důstojný stánek – lomeckou svatyni. Jde o asi 20 cm vysokou, jemně řezanou sošku Panny Marie. V levé ruce drží Dítě Ježíše, v pravé ruce žezlo. Jezulátko objímá dlaní královské jablko.

Lomec – Lomeček – Mariánské poutní místo je nepochybně místem, které potěší nejen oko, ale mnohem víc naplňuje ducha a duši. Krásná architektura by však nebyla ničím, kdyby v ní nepulzoval život. A Lomeček žije od samého počátku. Po vysvěcení kostela, r. 1704, byly bohoslužby nepravidelné. Čas od času byla sloužena mše sv., zvláště, když s větším procesím přišel kněz. Od roku 1709 jsou už bohoslužby pravidelné, na Lomec přichází stálý kněz. Od té doby mohla být v kostele přechovávána Nejsvětější svátost.

Na vydržování kněží založila nadaci paní Antonie Renata roz. Černínová, manželka hraběte Alberta Buquoye. Na památku Antonie Renaty a Alberta Buquoye je na stěnách svatostánku sdružen znak buquoyský s černínským.

Rok od roku přicházelo stále více procesí a poutníků, putujících ze všech stran. Podle několika málo dochovaných záznamů vidíme, jak mocnou posilou bývaly lomecké poutě a kolik lidí bylo vyslyšeno. Nejen v dobách sucha, vojny, ohně, ale i v dalších pohromách a problémech přicházeli lidé prosit Pannu Marii o pomoc a děkovat za vyslyšení.

V roce 1784 za vlády Josefa II. byl vydán zákaz poutí a průvodů, které se směly konat jen někdy, například o Božím Těle. Přesto lidé přicházeli samostatně, někteří i tajně ve skupinách v noci. Stoleté jubileum, slavící se v roce 1801, přitáhlo na Lomec opět mnoho poutníků. Mnoho z nich přicházelo ke svátostem. Poutní kázání se konala česky a německy. Zástupům českých poutníků, které chrám nemohl pojmout, mluvil kněz pod lipami před farou na přenosném pódiu. Zvláště v letech 1831-1833, kdy cholera řádila po celé Evropě, přicházelo mnoho prosebníků.

Za zmínku stojí i časté návštěvy na Lomečku spisovatele Julia Zeyera. Ten zdejší místo navštěvoval vždy při svém pobytu ve Vodňanech. Vzniklo zde i jeho dílo Mariánská zahrada. Cesta, kterou sem přicházel, od té doby nese název „Zeyerova stezka“. Dokonce tu chtěl být i pochován.

Ani mezi léty 1900 – 1948 se poutní život nezastavil. O poutníky se starali kněží místní i z okolních vesnic. Návštěva biskupa také nebyla vzácností. Bohoslužby se konaly většinou venku, protože účast byla opravdu veliká.

Od počátku komunistické totality do normalizace Lomeček nezaznamenal žádné výraznější změny. Různými příkazy či zákazy tehdejší vlády se místní duchovní správci nijak zvlášť nezabývali a kupodivu z toho nebyly žádné postihy. V období normalizace byl Lomec hojně navštěvován poutníky i turisty z tuzemska i ze zahraničí.

Východní Němci se o Lomci dozvěděli od ředitele zvonařské dílny Apolda, která zhotovila v roce 1974 dva zvony pro Lomec – "Václava a Marii". V červnu r. 1982 navštívil poutní místo i sestry Jeho Eminence njdp. Msgre Dr. František kardinál Tomášek, arcibiskup pražský, primas a metropolita český.