11. leden 2021

Svátek Křest Páně, který je slaven vždy v neděli po svátku Zjevení Páně - Tří králů uzavírá vánoční čas. Přestože svátek Hromnic, tj. Uvedení Páně do chrámu se vzpomíná čtyřicátý den po narození Páně, dne 2. února, i když vánoční doba končí, vánoční výzdoba našich kostelů včetně Betlémů může zůstat až do Hromnic.

Většinou jsme byli pokřtěni jako malé děti, kdy nás rodiče přinesli v doprovodu kmotrů a dalších příbuzných do kostela, abychom byli přijati mezi Boží děti. Na tuto svátost, kterou jsme přijali si nevzpomínáme, pouze z doslechu nebo z fotografií.

Tuto svátost spíše prožíváme jako rodiče, kteří přináší své děti ke křtu, či jako kmotrové. Mám za to, že čím více se snažíme svůj vztah k Bohu upevňovat, tím více dokážeme prožívat tuto svátost u svých dětí nebo kmotřenců. Čím máme důvěrnější vztah se svým Otcem, tím intenzivněji si uvědomujeme i svoji odpovědnost rodičů či kmotrů, abychom svěřené děti vedli po Jeho cestě, a to není vždy snadné, zvláště v „dnešní moderní době“.

Dnešní svátek nám připomíná, že On, Spasitel světa se nechal pokřtít od Jana Křtitele v řece Jordán (Mk 1,9-11). Od Jana který kázal: „Za mnou už přichází mocnější, než jsem já; nejsem hoden, abych se sehnul a rozvázal mu řemínek u opánků. Já jsem vás křtil vodou, ale on vás bude křtít Duchem svatým.“ On, který přišel, aby nás zachránil, sestoupil jako každý jiný obyčejný člověk očekávající mesiáše do řeky Jordán, aby přijal Janův křest…    

Jak to vypadalo u Jordánu v době, kdy křtil Jan nám to přibližuje krátké zamyšlení z webu sester paulínek:

„A právě v těch dnech, když očekáváním napjatý lid v okolí Jordánu vyhlíží mesiáše, který by jediným pohybem svého malíčku konečně rozprášil protivné Římany, přichází úplně obyčejný Ježíš z Nazareta v Galileji – tedy z bezvýznamného zapadákova kontaminovaného hnusnými pohany (viz „Galilea pohanů“, Iz 8,23, Mt 4,15).

Místo toho, aby sestoupil z nebeských výšin, zjevuje se tak, že vystupuje z vody Jordánu – tudíž nikoliv seshora dolů, jak by se to na správného mesiáše slušelo, nýbrž zezdola, z řeky Jordán, do níž se před ním ponořily stovky zaprášených, upocených a hlavně hříšných obyvatel celé Judey.

Toto je „portrét“ milovaného Božího Syna, jak ho zobrazuje Markovo evangelium. Marek s tímto titulem zachází šetrně (srov. Mk 3,7-12), ale jasně dává najevo, že Boží Syn je ten, jenž se staví do zástupu hříšníků, protože „se neostýchá nazývat je svými bratry“ (viz Žid 2,11).

Boží Syn je ten, jenž „bude mnoho trpět a bude v opovržení“ (viz Mk 9,2-12). Boží Syn je ten, který zemře mezi zločinci (viz Mk 15,27-39). Jen tak nás totiž vysvobodí ne z moci utiskovatelů, kteří zabíjí tělo (srov. Mt 10,28), ale z moci naší vlastní chorobné touhy po moci.“

Slavit památku Kristových tajemství znamená též být velmi pozorní k současnosti v přesvědčení, že to co slavíme, není minulostí, nýbrž je skutečně živé a aktuální.

 Benedikt XVI.