8. listopad 2020

V říjnu letošního roku se měly setkat všechny pastorační rady Holešovského, Vizovického a Zlínského děkanátu s otcem arcibiskupem Janem Graubnerem. Měli jsme společně diskutovat a hledat řešení v dnešní nelehké době, jak dál předávat víru v našich farnostech, aby se společenství rozvíjelo. Bohužel opatření, která byla přijata tomuto setkání nepřála. Necelé dva týdny před Zlínským setkáním se sešli zástupci pastoračních rad děkanátů Valašské Klobouky, Vsetín a Valašské Meziříčí. Na setkání ve Valašských Kloboukách pan arcibiskup v úvodním slově shrnul problematiku naší arcidiecése, abychom měli představu o skutečném životě našich farností (viz níže). Byly zde představeny aktivity, které může kdokoliv z nás využívat, abychom mohli budovat skutečná farní společenství.

Drazí bratři a sestry,

Řadu let se setkáváme, vyměňujeme si zkušenosti a povzbuzujeme se. Před léty jsem navštívil všechny děkanáty a nabídl jsem svou představu farnosti. Po roce jsem objížděl znovu a farnosti ukazovaly svůj život. Jednou jsem objížděl s představením fungujícího děkanátu, modelu děkanových spolupracovníků, jindy jste měli setkání s představiteli Charit. V poslední době jste se měli zaměřit na misie a odpovědět na mé otázky o misijní práci ve farnosti. Pak to byly další čtyři otázky, z nichž vyšla řada vašich otázek, na které jsem odpovídal sérií článků v Oldinu. Toto setkání mělo být celodiecézní, ale díky koronaviru se rozdělilo na šest oblastí.

Některé farnosti ukazují chvályhodnou horlivost a sdělují své zkušenosti, či pomáhají jiným. Mnozí o sobě nedávají vědět. Někteří dokonce říkají, že u nich nejde nic, že každá snaha je marná. Jednou za to prý může kněz, jindy farníci. Jinde se zdá, že všechny přemohl spánek.

Dnes jsem vás pozval, abych všem řekl hodně hlasitě: Musíme se probudit, nebo bude pozdě. Jedná se o každého z nás. Omlouvám se, jestli budu někdy nepříjemný, jako je někdy tvrdé i samo Boží slovo. Víc než polovina farností je u nás bez kněze. Za třicet let svobody klesl počet účastníků na nedělních bohoslužbách téměř o polovinu. Do přípravného ročníku kněžského semináře byl za naši diecézi přijat jeden kandidát, ve 3. a 4. ročníku nemáme nikoho. Mnozí si při tom stále myslí, že mají právo na svého kněze, protože ho měli vždycky, a dnes máme přeci svobodu. Myslí, že stačí poslat petici. Někteří laici si stále ještě myslí, že v církvi vše záleží na kněžích. Někde je to tak doslova, že si kněz uklízí, zdobí a opravuje „svůj kostel“. Ani kostelník se nenajde. Někteří kněží pak zklamaní odcházejí, protože se necítili ve farnosti přijati, nebo se od nich chtělo jen udělování svátosti jako v servisu a oprava budov. Cítili se zbyteční. Ale nejde jen o hmotnou stránku, jde o život a o předávání víry, což také není jen úkolem kněží. Papež František říká, že náboženská výchova a výuka se musí dělat především v rodině, že farnost musí být misijním společenstvím. Nutně potřebujeme změnu.

Dosavadní cestou opravdu nemůžeme jít dál. Nestraším, ale dosavadní cesta povede k rušení farností, zavírání kostelů, a nakonec k jejich bourání či prodeji. Někteří s chutí posílají odstrašující videa holandských a belgických kostelů proměněných v divadla, tančírny či bary nebo tělocvičny či mešity. Celá pravda je taková, že některé kostely jsou tam živé, ale jiné opravdu ztratily své poslání, protože chyběli aktivní věřící. To může docela brzy přijít i k nám, pokud rychle nezměníme kurz. Pečovat o kostely je třeba, ale daleko víc musíme dnes budovat živé chrámy, společenství víry. Proto jsme dnes tady.

Každý z nás nese svůj díl odpovědnosti. Každý z nás musí začít, aniž by čekal, až začnou druzí. Prvním krokem je osobní rozhodnutí pro Krista, kterému dáme první místo ve svém životě. Druhým krokem je služba Kristu v církvi, v lidech.

Metoda je jednoduchá: učit se od Krista, jednat podle něho, žít jeho slovo. Každý z nás je jiný, každý je v jiné situaci, ale Ježíš je jeden a jeho slovo může žít každý a v každé situaci. Zkušenosti druhých nás mohou inspirovat. Jde však jen o jakési ochutnávky a na jednotlivých farnostech záleží, pro co se rozhodnou. I když uvidíme řadu příkladů, nejde o aktivismus, ale o živé společenství víry, která se projevuje láskou. Kristus nezaložil jednotlivé křesťany, ale společenství církve, do níž volá jednotlivé lidi.

Když společně čteme Boží slovo, rozjímáme a sdělujeme své zkušenosti s jeho uváděním do života, rosteme ve víře. Když vidíme jeden v druhém Ježíše a podle toho s horlivostí jednáme, je On sám uprostřed nás, naše malé společenství je kouskem živé církve, která je tajemným tělem Krista a lidé mají možnost se s Kristem uprostřed nás setkat, být jím osloveni nebo pozváni do společenství církve. Nejde o naši aktivitu, ale o působení Boha, kterému jsme se dali k dispozici, který nás samotné proměňuje a prozařuje. Jsou různé cesty. Vyberte si, ale neváhejte, prosím. Začněte hned. Získejte spolupracovníky. Zajeďte spolu k těm, které dnes poznáte a vyberte si z nich, ale pak věrně vytrvejte. Nebo navažte na vlastní tradici a oživte to dobré, co u vás usnulo. Plody nebudou zítra, ale přijdou tím dřív, čím dřív začnete.

FARNOST JAKO MÍSTO EVANGELIZACE

FARNÍ EVANGELIZAČNÍ BUŇKY – www.evangelizacnibunky.cz

Farní evangelizační buňky jsou nástrojem, jak vykonávat běžnou pastoraci a činit z ní pastoraci evangelizační. Je to také jedna z forem, jak učinit laiky konkrétně spoluodpovědné za život farnosti, ze její růst, tak jak nás k tomu zve II. Vatikánský koncil i poslední papežové. Tam, kde jsou bratři a sestry z farnosti vedení ke svědectví o jejích víře, tam pomáhají lidem kolem nich poznat Boží lásku a církev jako rodinu.

KURZY ALFA – www.kurzyalfa.cz nebo www.katolalfa.cz

Alfa nabízí příležitost seznámit se s křesťanskou vírou a klást si otázky na které hledající chtějí nalézt odpověď, Trvá zpravidla jedenáct týdnů a je otevřená pro všechny. Každé setkání se zabývá některým tématem spjatým s vírou a vytváří prostor k rozhovoru. Alfa probíhá po celém světě v kavárnách, církvích, univerzitách, obývacích pokojích, barech i jinde. Nenajdete dvě úplně stejné Alfy, ale v zásadě mají společné tři věci: jídlo, promluvu a rozhovor o tématu.

MISIJNÍ KLUBKA – www.missio.cz

Misijní klubko tvoří děti, které se snaží Modlitbou, Obětí, Službou a Tvořivostí stavět MOST, aktivně pomáhají svému okolí i chudým dětem celého misijního světa a patří do Papežského misijního díla děti (PMDD). Zasévají semínka lásky a dobra zmírňují bídu, hlad, nemoci a pomáhají druhým ke vzdělání a důstojnému životu. Mají heslo: „Děti pomáhají dětem“.

FARNOST VE SLUŽBĚ RODINĚ A POVOLÁNÍ

MANŽELSKÉ VEČERY – www.manzelskevecery.cz

Kurz je určen pro každého, kdo chce své manželství zlepšit – tedy pro manželství pevná a manželství, která zápasí. Na každém vztahu je co zlepšovat. Tvoří jej osm setkání, každé s příjemnou večeří pro dva při svíčkách – jako rande. Po večeři následuje velmi praktická promluva na jedno z témat kurzu, která pak spolu diskutují jednotlivé páry v soukromí.

DĚKANÁTNÍ CENTRA PRO RODINU – www.rodinnyzivot.cz

Založením děkanátních center pro rodinu se naše místní církev svou pastorační praxí přiblížila tisícům farníkům, v jejichž blízkosti tato centra působí. Jejich prvořadým úkolem je pečovat o křesťanské rodiny ve farnostech děkanátu, a to formou přednášek, vzdělávání, podporou manželských společenství, organizováním duchovních obnov a různých pobytů tak, aby posilovaly a upevňovaly křesťanský život v rodinách. Jednotlivá centra se také podílí spolu s kněžími na přípravě snoubenců i biřmovanců. Opomíjena není ani pastorace seniorů, zejména prostřednictvím společenství seniorů.

KURZ ANIMÁRO – www.rodinnyzivot.cz

Formační a vzdělávací kurz Animaro vznikl se záměrem připravit v diecézi manželské páry k aktivní službě rodinám. Službou rodinám se myslí pomoc při zakládání společenství, jejich vedení a pořádání aktivit pro rodiny. Manželské páry se připravují na to, jak spolu s kněžími hledat a naplňovat potřeby rodin ve svých farnostech. Název Animaro je složen ze dvou slov: „animátor“ a „rodina“. Kurz tedy pomáhá manželským párům, jak se stát animátory rodinám ve svém okolí.

MINISTRANTI – www.ministranti.info

Arcidiecézní rada se věnuje ministrantům v olomoucké arcidiecézi. Modlí se za ně, připravuje pro ně jednorázové akce, jako například ministrantské poutě, prázdninové aktivity či sportovní akce. Dále se snaží věnovat ministrantům soustavně. Pro starší ministranty funguje ministrantský kurz jménem MiniFor (Ministrantská Formace). I jinak chce být pomocí farnostem v jejich práci s ministranty.

FARNOST – MÍSTO ŽIVOTA A SLUŽBY

PODPORA SPOLEČENSTVÍ – www.mladez.ado.cz nebo www.rodinnyzivot.cz

Aby se církev stala realizovaným společenství, místem vzájemné lásky a přátelských vztahů, uskutečňováním živé víry, je třeba zdůraznit hodnotu a roli malých skupin věřících. Farnosti jsou někdy velké a anonymní, jindy zase malé, ve kterých se jen obtížně hledají podobní lidé. Důvody jsou ale i další: izolovanost současných lidí (virtuální svět) a potřeba sdílení víry a vzájemné podpory těch, kdo o její prožívání mají hlubší zájem. To jsou důvody proč církev oceňuje přínos malých skupin křesťanů.

KŘESŤANSKÁ SPORTOVNÍ ORGANIZACE OREL – www.orel.cz

Orel je spolek, křesťanská sportovní organizace. Cíle Orla jsou realizovány pomocí sportovní činnosti, která je základem orelských aktivit. Kromě sportu se Orel věnuje také kultuře. Činnost Orla je založena na křesťanských hodnotách. Orel má v současné době přes 18.000 členů, kteří jsou členy téměř 250 jednot. Orel působí na celém území České republiky. Na celém území ČR je celkem 23 žup.

CHARITNÍ SLUŽBA – www.acho.charita.cz

V každé farnosti může vzniknout pod Charitou její farní středisko, které sdružuje dobrovolníky a lidi ochotné udělat něco pro druhé. Hlavním úkolem farních středisek je všímat si potřeb lidí ochotné udělat něco pro druhé. Hlavním úkolem farních středisek je všímat si potřeb lidí ve farnosti (seniorů, mládeže, sociálně slabších, vícedětných rodin, lidé bez práce nebo zadlužených, lidí s duševními nemocemi apod.) a ve spolupráci s profesionální Charitou na ně reagovat.