21. září 2020

Letošní léto pomalu odchází, i když teploty posledních dní tomu neodpovídají. Tak jako se loučí léto, tak se loučí i letošní letní příběhy. Nebyly tak časté, jako v minulosti. Věřím, že přinesly jiný pohled na běžný život kolem nás a snad přiměly čtenáře i k zamyšlení.

Trnky

"Letošní rok se opět urodily trnky a tak jsme se rozhodli uvařit povidla. Zítra si beru dovolenou“, sdělila v kanceláři kolegyně Klára. "Jak to dopadlo"? Ptaly jsme se jedna přes druhou, když přišla po dvou dnech dovolené do práce.

„Byl to velmi dlouhý den, začínali jsme v sedm ráno a domů jsme se vrátili o půl dvanácté v noci. Trvá to dlouho, než se veškerá voda vyvaří a povidla jsou řádně hustá…“, dodala a všechny jsme pochopily, že než jsou povidla taková, jaká mají být, vyžaduje to nejen hodně práce, ale také trpělivosti. Výsledek však stojí za to...

Pročítáme-li Písmo, objevíme nesmírnou lásku Boha k člověku a Jeho trpělivost, kterou má s námi lidmi. Abrahám smlouvá s Hospodinem o počtu spravedlivých v Sodomě, z původních 50 je konečné číslo 10. Čtyřicet let vede Hospodin Izraelity pouští do Země zaslíbené. Skrze proroky ukazuje cestu, po které by měl kráčet vyvolený národ, aby zůstal věrný svému Bohu Hospodinu.  On posílá svého Syna, aby člověk našel cestu ke svému Bohu a objevil, že byl stvořen k obrazu Božímu… Má-li Stvořitel s námi lidmi takovou trpělivost, učme se i my Jeho trpělivosti. Jedině s vytrvalostí, věrností a trpělivostí lze dosáhnout cíle…

Likér

„Nebudeš tomu věřit", dala se do vyprávění kamarádka Anna, která vyrábí různé dobroty, marmelády, sirupy a zkouší vyrábět různé domácí likéry. „Tak jsem si přinesla ze spíže poslední láhev slivovice, kterou jsem chtěla použít na meruňkový likér. Odměřila jsem si požadované množství do odměrky, část jsem vylila na ovoce a zbytek položila na linku, chtěla jsem přidat ingredience a láhev doplnit zbytkem slivovice. Jak už to bývá, spoustu věcí, které potřebuji byly na lince a nějak jsem zavadila rukou a rozlila zbývající slivovici po kuchyňské lince. No strašné, co Ti mám povídat… Musela jsem použít nějaký darovaný destilát.“  Anně jsem projevila soucit, neboť “pouze v těžkých časech se pozná pravý přítel“, říká moudrost. Zvlášť, když dotyčný přijde o vzácnou věc, kterou chtěl použít pro něco výjimečného.

Tak jako pro Annu znamenala poslední láhev slivovice důležitou ingredienci, bez které by nebylo možno vyrobit meruňkový likér, musela sáhnout po náhražce a věděla, že konečný výsledek nebude tak vynikající, jak jej znala.

I víra, kterou jsme dostali v „nádobě hliněné“, může být „ztracena“. Bohužel žádná náhražka, ať je to kariéra, bohatství, či „splnění svých snů“, nám nemůže dostatečně nahradit to, co nám přináší život naplněný vírou. Věřící člověk pociťuje radost a štěstí a nechce si jej nechat vzít nějakou ďábelskou lstí. Proto i náhražka, kterou nám může ďábel svou lstí podstrčit nás nemůže uspokojit a přinést stejný pocit radosti a štěstí, které dává víra všem, kteří jí zůstávají věrní. Je to to, co hledají ostatní a my jim můžeme pomoci najít cestu o k objevené pravé radosti…

Odpuštění...

Mezi přáteli vyprávěl starý kněz o působení v pohraničí v poválečné době a také o jeho zatčení a uvěznění za čtení pastýřských listů.  Končil své vyprávění a jeden z přátel mu položil otázku: „Váš blízký příbuzný měl vysokou funkci, mohl Vám pomoci, neměl byste tak vysoký trest. Neměl jste mu to za zlé, že Vám nepomohl?“  Odpověď kněze mnohé překvapila. „Zprvu ano, byl jsem mladý a plný energie, jak změnit svět kolem sebe. Postupně, až jsem mnohé prožil, jsem si uvědomil, že můj příbuzný měl v té době rodinu, ženu a děti. Byl za ně zodpovědný… Pro mne to byla doba deseti let v kamenném žaláři, která znamenala potlačení práv a svobod pro uvězněné dle nálady jednotlivých dozorců. Byla to také doba „dalšího univerzitní studia“, neboť jsme sdíleli společné chvíle „zaměstnání a rekreace“ s našimi profesory ze semináře a svými biskupy.“

Evangelium 23. neděle (A) nás učí o odpuštění, říká nám, kolikrát máme odpustit svému bratru. Zdá se nám to někdy nespravedlivé, když ten druhý jedná jinak, než bychom čekali, zvláště ve vztahu k nám samotným. Skutečné odpuštění přichází následně a není na ně nikdy pozdě. Jenom je třeba se dívat na své okolí nejen jasným pohledem, ale i srdcem. Potom pohled prozářený láskou dokáže odpustit nejen svým blízkým, ale i nepřátelům, jak nás učí Písmo.