3. květen 2020

Již třicet let slavíme svoji halenkovickou pouť opět na třetí neděli po Velikonocích, tedy na čtvrtou velikonoční neděli, ku cti našeho patrona Sv. Josefa Ochránce. Vždy jsme byli hrdí na to, že ani období normalizace nás o tuto naši slavnost nepřipravilo. Pouť se pouze přesunula na první květnovou neděli po prvním máji a byla označena za "Jarní mírové slavnosti", neboť se v této době vzpomínalo i na osvobození naší obce rumunskou armádou dne 2. května 1945.

Radost dětí z houpaček a kolotočů, uspokojení „z úžasného nákupu různého pouťového zboží“ letos není. Není ani radosti ze vzájemného setkávání příbuzných i přátel, které mnohé hospodyňky uvěznilo v kuchyni při přípravě dostatečného množství jídla a všech laskomin. A když v kuchyni skončily, byly již pouťové krámy sbaleny a kramáři se vydávali směrem ke svému domovu. Dnes je všude klid, z ampliónů se neline hlasitá muzika a nikdo nikoho nezve k návštěvě své produkce…

Bohužel pandemie nám připadá ještě nebezpečnější, než cokoliv jiného, neboť nás „zavřela“ do našich domovů, „odstřihla nás od osobních vztahů“ mezi těmi, které nosíme ve svém srdci, tedy jak od rodiny tak od přátel. Namítnete, ne to není pravda, máme vyspělé technologie. Skrze mobily, "skajpy" můžeme hovořit a setkávat se s kýmkoliv a kdykoliv, co teprve sociální sítě. Díky internetu můžeme navštívit bohoslužbu, kázání nebo modlitební setkání v kterékoliv části světa, v kterékoliv farnosti v čase, „kdy se nám to nejvíce hodí“…  To vše je pravda, ale osobnímu setkání s těmi nejbližšími se to nevyrovná! Nelze skrze telefon pohladit babičku po upracované ruce, pochovat si malou vnučku, obejmout mamku či políbit manžela na dobrou noc…

Možná to je ten největší dar, který jsme mohli objevit v této době. Málokdy můžeme najít poklady v okamžiku, kdy se cítíme dobře a máme vše na co jen pomyslíme. Objevujeme jedinečnost každé bytosti, kterou máme rádi a skutečně se budeme těšit, až se osobně setkáme a snad, věřme tomu, že to bude brzy. Dojdeme třeba také k poznání, že osobnost, kterou jsme obdivovali a vzhlíželi k ní s úctou si náš obdiv ani úctu nezaslouží. Zato objevíme že člověk, kterého potkáváme při své cestě do práce a pouze na sebe kývneme, pomáhá všem potřebným lidem v naší ulici obstarat nákupy a vše potřebné.

Mnozí naši předkové odcházeli do samoty, aby se právě zde mohli skutečně setkat s Bohem a slyšet jeho hlas. Snad právě toto je ta doba, kdy jsme v samotě svého domova, můžeme se ztišit a stejně jako naši předkové se setkat s Bohem, slyšet jeho hlas a můžeme změnit i svůj život. Jak je uvedeno v Písmu: Eliáš uslyšel Hospodina, když promlouval hlasem tichým, jemným… (1.Kr,19,12) 

Dnešní neděle je také označována jako neděle dobrého pastýře. Ovce je považována za milé zvíře, které je současně velmi hloupé, neboť nedovede nalézt cestu zpět domů. Otec Tomáš van Zavrel ve svém kázání naopak vyzdvihl toto přirovnání k ovci. Neboť Dobrý pastýř jde první a ovce jej následují. Jako ovce si nedělám starost, kde najdu bohaté pastviny, ale plně důvěřuji svému Pastýři, který mne ochrání před „vlky“, kterými v dnešní době může být nezaměstnanost, nesprávně vypočtené daně díky mým podvodům, nedostatek financí, které dovedou až k exekucím... Pastýř mne vede cestou jak k napajedlům, která občerstvují, tak k hojným pastvinám, kde nalezneme vše potřebné k životu. Ovce má svobodnou vůli a může si zvolit, zda bude následovat svého Pastýře nebo se dá cestou vlevo či vpravo. Buďme tedy těmi ovečkami, které následují Pastýře. Současně buďme i my  dobrými pastýři všem, kteří nám byli svěřeni, jak v rodině, tak na pracovišti...